Spolu se svým mužem, dvěma malými dětmi a svými rodiči žije v ulici V Chaloupkách, její rodina tam má dům už víc než sto let. Kdyby ale mohla, odstěhovala by se. Povodně, které jejich dům zasáhly letos stejně jako před jedenácti lety, jí na psychice rozhodně nepřidaly.

„Ubíjí mě to. Nemůžu se vůbec dívat na televizi, když tam pouští obrázky ze záplav. Nedělá mi to dobře, dodnes jsem se s tím nesrovnala. Jsou to muka," přiznává bývalá policistka a dodává, že kdo podobnou situaci sám neprožil, nemůže si vůbec představit, jaké to je.

„V roce 2002 přišla velká voda krátce poté, co jsme dostavěli patro, ve kterém teď žijeme," vrací se k první velké povodni, která jejich dům zasáhla. „Museli jsme strhnout obvodové zdi, místo nich jsme měli všude trámy. Bylo to jako chaloupka na kuřích nožkách," popisuje tehdejší situaci. „Říkali nám sice, že to byla výjimečná situace a už se nebude opakovat, ale podívejte se kolem," kroutí nešťastně hlavou.

Nejvíc ze všeho jí ovšem vadí, že se o Libiši vůbec nemluví. Za vinu to přitom nedává samotným médiím, ale vedení obce. „Pan starosta a jeho podřízení by měli vědět, že prezentace obce je v dnešní době hrozně důležitá," upozorňuje Doležalová. „Podívejte se třeba na Zálezlice, tam dobře vědí, jak chytnout lidi za srdce a získat pomoc a podporu," poukazuje na vesnici, která se před jedenácti lety stala symbolem ničivých povodní na Mělnicku.

Vedení obce podle Marty Doležalové ovšem nepracuje tak, jak má, ve více oblastech. A ne vždy za to může starosta Zdeněk Mráz. „Ten je hodný, snaží se všechno zařídit. Nicméně spíš proto, že se s tátou zná. Je to o osobních kontaktech, přitom to ale má být plošné, pro všechny stejné," nelíbí se jí situace na libišké radnici. „Starosta není ten, o koho se můžete opřít. Bohužel. Tady to řídí někdo docela jiný, otázkou je kdo," říká.

Ideální vztahy ale nepanují ani mezi jednotlivými občany. Solidarita se prý před jedenácti lety objevila jenom krátce po povodni, aby ji vzápětí nahradila nevraživost. „Lidé na sebe začali být zlí už nějaké dva týdny po záplavách. A důvod? Protože někdo dostal o dvě sava víc než jiný," nechápe maminka dvou dětí a dodává, že podobné jednání už stihla zaznamenat i letos.

Teď čeká Martu Doležalovou spousta práce. Voda, která zaplavila dům, se vyšplhala až do výšky metr a sedmdesát centimetrů. Úplně první, co však udělá, bude návštěva dětského lékaře. „S dětmi jdu hned v pondělí na očkování proti hepatitidě, to není žádná legrace," uzavírá.