Tři týdny strávilo na začátku nového školního roku jedenáct studentů horecké střední školy 
a středního odborného učiliště ve slunné italské Senigallii. Byli mezi nimi i budoucí cukráři Filip Bareš a Simona Kuželková.

Student z Dolního Slivna strávil zahraniční stáž v jedné z tamních cukráren. „Vyráběli jsme tam typické italské croissanty, brioše, koláče, dorty i zmrzlinu,“ vyjmenovává šikovný cukrář, který v italské cukrárně pracoval společně se třemi Italy. „Trochu jsem se divil, že tam nepracovala žádná žena,“ připomíná s úsměvem Filip Bareš z druhého ročníku oboru cukrář, na jehož výrobcích si pochutnávali hosté nedaleké kavárny.

Nejvíc mladého cukráře bavilo tvořit croissanty, které mu také nejvíce ze všeho chutnaly.

Spolužačka Simona Kuželková v italské cukrárně uplatnění nenašla, bylo tam místo jen pro Filipa. A jako dívka by mezi samé muže asi ani nezapadla. „Se sestrou a ještě jedním spolužákem jsme pracovali v restauraci s mořskými specialitami. Kamarád obsluhoval a my jsme byly v kuchyni,“ líčí své třítýdenní místo studentka z Kojetic.

V paměti jí utkvělo otrhávání bazalky, která je v italských specialitách nepostradatelným kořením. „To bylo asi to nejhorší, co jsem tam dělala. Otrhávala jsem lísteček po lístečku, třeba čtyři svazky,“ říká česká stážistka, která si vyzkoušela i přípravu krevet. „Loupala jsem je a vyndávala z nich takové střívko,“ popisuje studentka, která do práce chodila pokaždé na odpolední směnu. „Pracovala jsem od 18 do 22 hodin, takže jsem měla v podstatě celý den pro sebe. Chodili jsme se spolužáky do města, na trhy a často jsme se opalovali na pláži. Bylo to moc fajn,“ pochvaluje si Simona Kuželková.

Její spolužák Filip chodil naopak na ranní směny. V cukrárně se bravurně oháněl od osmé ráno a končil hodinu po poledni.

Oba studenti se shodují na tom, že by se bez základní znalosti italštiny s Italy zřejmě vůbec nedomluvili. „Italové na tom nejsou s angličtinou vůbec dobře, takže jsme se domlouvali hodně složitě. Naštěstí jsme měli ve škole jazykovou přípravu, kde jsme se učili základní italské výrazy. A při komunikaci jsme pak u sebe měli stále česko-italský slovník,“ dodává Filip.

Studenti z Horek si to v Senigallii opravdu užili. Byly to pro ně takové prodloužené prázdniny. Často vzpomínají na velkou pohostinnost, kterou v hotelu, kde byli ubytovaní, zažili. „Každý den jsme měli bohatou snídani, k obědu a večeři pak tříchodové menu s dezertem. Měli jsme se tam hodně dobře,“ připomíná Filip Bareš a doplňuje, že na závěr pobytu dostali pozvání do partnerské hotelové školy, kde dostali k obědu český řízek i italské těstoviny.