VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studna v mělnickém podzemí je nejširší v Česku

Mělník – Ke každému měšťanskému domu ve městě patřila ve středověku alespoň malá vinice. Právě potřeba mít na víno se zemitou chutí z opukového podloží dobré skladiště vedla na sklonku třináctého století k hloubení mělnického podzemí. Ve spleti chodeb a sálů pod městem, které časem spojily všechny měšťanské domy, se pak lidé i skrývali před nebezpečím. A díky podzemí měli také vodu.

1.2.2014
SDÍLEJ:

Průvodce mělnickým podzemím Miroslav Kořenář vysvětluje, že replika rumpálu je poloviční. Ten původní museli pohánět dva silní chlapi, běhající v bubínku jako křečkové v kolotoči. Foto: Deník/Petra Špitálská

Na procházce historickým středem města nemohou návštěvníci minout hned vedle kašny kruh ze světlejších dlažebních kostek s nápisem studna. Ta se nachází v podzemní chodbě osm metrů pod povrchem hlavního náměstí.

Ke studni, která ve středověku zásobovala vodou celé město, vede přes dvaašedesát metrů dlouhá chodba. Už šest let sestupují do podzemí návštěvníci, aby se spolu s průvodcem Miroslavem Kořenářem, přezdívaným Charón, vrátili v čase o sedm set let zpátky.

Chodba se studnou je zatím jedinou přístupnou částí podzemí. Do dalších sklepení ve dvou podlažích pod povrchem se dostávají i hosté mělnického muzea nebo některých podniků ve středu města, samozřejmě tam chodí na vínečko. A pak i majitelé domů. Už dávno se ale nemohou procházet pod celým městem. Měšťané kdysi ve strachu z krádeží nechali spojovací chodby mezi sklepeními zazdít, později byly některé podzemní prostory dokonce zasypány.
Zatím jsme ale na samém začátku historie mělnického podzemí. Pomalu končí třinácté století, doba, kdy se Mělník stává městem. A míří tam havíři z různých koutů země české. „Tehdy došlo na některých místech, zejména na Příbramsku a Jihlavsku, k útlumu těžby stříbra, jehož zásoby byly po padesáti letech vyčerpány. Havíři, kteří přišli o živobytí, se nechávali najímat městy právě na hloubení podzemí," říká průvodce.

V podzemním světě pod Mělníkem přitom havíři hloubili i studnu. Dnešní geologové spolu s historiky a studnaři odhadují, že jim to trvalo sedm dlouhých let.

Představa, že si pak přímo k podzemní studni chodily služky měšťanů samy nabírat vodu, je mylná. Nedokázaly by to. „Voda se čerpala velkým rumpálem, vědro mělo obsah jeden hektolitr, když se k tomu přičte i váha samotného vědra při plném rozvinutí řetězů, odhaduji to až na sto čtyřicet kilo," vysvětluje průvodce mělnickým podzemím, že dostat vodu ze studně bylo prací pro silné chlapy. Dva běhali jako křečkové v kolotoči v bubínku, který rozhýbávali silou paží i vlastní vahou. Další dva pak těžký okov vylévali do kádí a žlabů, ke kterým si pro vodu chodili místní lidé.

V podzemí se dnes nachází replika tehdejšího rumpálu, je ale poloviční. Všechny části ze dřeva vyrobili řemeslníci místních technických služeb.
Než se návštěvníci dostanou až k replice rumpálu, od kterého je to ke středověké studni už jen pár kroků, čekají je ve sklepních prostorách malé expozice. V ukázce útrpného práva schází jen železná panna. Vedle skřipce na natahování je tam popravčí špalek se sekerou a mečem i španělská bota. „Ve středověku měl Mělník právo hrdelní," připomíná Miroslav Kořenář. Kat ale v podzemí nepracoval. V žádném dobovém dokumentu nebo kronice není podle průvodce ani zmínka o tom, že by sloužilo k výkonu hrdelního práva nebo se tam nacházelo vězení. Přesto je právě středověká cela v mělnickém podzemí další expozicí.

Cestou podzemní chodbou ke studni spatří návštěvníci i památky na středověké havíře. „Vidíte tu horniny, které pocházejí z mělnického vršku," ukazuje průvodce na stěny chodby, kde převládají turonské vápenné pískovce. Ale i opuka, z mineralogického pohledu zpevněný slínovec s příměsí křemíku a vápníku, díky kterým je pořádně tvrdá. „Když havíři narazili na výstupky z opuky, záměrně je nechávali trčet do nitra chodby, protože je užívali jako oporu pro lešení," vysvětluje Miroslav Kořenář, podle kterého středověcí havíři výstupkům říkali celíky. „Mezi návštěvníky tu byli za ta léta i čtyři havíři a nezávisle na sobě mi potvrdili, že se výraz celíky po-
užívá v havířině dodnes, znamená dosud nevytěženou horninu," říká průvodce.
Opuka a další horniny z nejspodnějších prostor podzemí, kam se kromě havířů nikdo nehrnul, se ve městě používaly jako stavební kámen na hradby i domy.

A právě opuka je dávnou příčinou, že se Mělník stal městem vína. Nachází se v podloží všech místních vinic a dává mělnickým vínům typickou drsnou zemitou příchuť. „Shodného opukového podloží si při svém pobytu ve Francii všiml král Karel IV. a v roce 1348 nechal dovézt na Mělník sazenice ušlechtilé burgundské révy z vinic u Dijonu. Naši předkové ty francouzské červené odrůdy překřtili na roučí modré, zřejmě to vycházelo ze slova rouge, tedy červený. Dnes je známé víno pinot noir, tedy rulandské modré," vrací se Miroslav Kořenář k historii, která je jeho životní zálibou.

Podle kronik Karel IV. přijel do města tři roky po dovezení francouzské révy. „Zapadá to do sebe, réva začíná plodit po třech letech, tak si asi král, který miloval víno, přijel prověřit, zda se dílo mělnickému perkmistrovi hor viničných daří," baví se průvodce.
Opuka se nachází i přímo ve studni, která je hlavním cílem návštěvníků mělnického podzemí. Do hloubky jedenácti metrů je šachta vyzděná. Pak už následuje čistá opuka.

Na konci přístupové chodby se kdysi nacházelo malé zamřížované okénko, které nabízelo jediný průhled do šachty s lesknoucí se hladinou v hlubinách. Studna je hluboká čtyřiapadesát metrů, od spodního okraje klenby až po dno. „Tu hloubku můžeme porovnat s výškou věže mělnického chrámu svatých Petra a Pavla u zámku, která měří od horní špičky kříže po patu přesně 65 metrů 54 centimetrů, bez devíti metrů by se tak mohla celá schovat do studny," vypráví Miroslav Kořenář.

Dnes je na místě malého okénka velká mříž, nakloněná nad hladinu. Žádné strachy, naklonit se nad hlubinu a spatřit vodu sedmatřicet a půl metru pod vámi je bezpečné.

V té chvíli máte skoro sedm metrů nad hlavou klenbu z roku 1893, silnou šedesát centimetrů, nad níž je ještě zemina a dlažba, dohromady to dá přesně dva metry.

Návštěvníci nespatří nehybnou hladinu, kruh vody se díky puklinkám stále čeří. „Přál bych vám to vidět a hlavně slyšet po velkých deštích. Je to jako když se vaří voda v kotli, silné šumění je slyšet až nahoru," vypráví průvodce.

Rekordní šířkou čtyři metry a čtyřiapadesát centimetrů je mělnická studna nejširší v celém Česku. „Hladina vodního sloupce 7,2 metru je stále stejná, i po vydatných srážkách. Objemové množství vody je 1165 hektolitrů. I teplota vody je nadmíru zajímavá, v létě v zimě stále 11,5 stupně Celsia, nikdy se nemění," vysvětluje průvodce.

V době, kdy ještě studna neměla klenbu, chránila otvor do podzemí barokní kaplička. Stála na náměstí 144 let, než musela být stržena, protože se po léta nedočkala žádných oprav a začala být nebezpečná. Při tom napadala do studně spousta suti, soudí se, že tam dodnes zůstal nános asi dva a půl metru.

O šest let později se uskutečnilo první a na dlouhou dobu i poslední měření kvality vody v mělnické studni. A nedopadlo nejlépe. Podle dobových kronik byla tehdy voda veskrze špatná, k pití naprosto nevhodná a na úrovni silně znečištěné řeky. Mohly za to vady na kanalizaci a hnojení četných vinic na úbočí mělnického vršku.

K dalším rozborům kvality vody došlo až před pár lety. A výsledky byly výrazně lepší. „Voda je na úrovni pitné vody, ale jen pro dospělé. Pro kojeneckou vodu jsou totiž překročeny normy obsahu síranu, dusičnanu a vápníku," říká Miroslav Kořenář, který vodu ze studně ochutnal. Ne že by vypil plnou sklenici, spíš si jen lízl. Strach z vody z podzemní studně ale nemá: „Jde o čistou pramenitou vodu, žádný průsak z řeky.

Švédové naházeli do studny děla a hákovnice

Ve středověku byla podzemní studna dlouho jediným zdrojem vody pro celé město. Jak přibýval počet obyvatelstva, hrozilo i nebezpečí požárů, a studna přestávala městu stačit. Ve druhé polovině šestnáctého století, v době, kdy Rudolf II. právě hledal po Praze svého Golema, se v Mělníku začal stavět vodovod.

Celý vodovod byl dřevěný. Pomocí dřevěných trubek rozváděl vodu do dřevěných kašen po celém městě. V zimě to nebylo snadné, voda stále zamrzala. Trubky byly totiž uloženy dost mělce, aby se k nim řemeslníci, jimž se říkalo rouraři, dostali při četných opravách a výměnách vadných částí. Po léta, až do třicetileté války, sloužila městu zároveň i studna. O tom, že už na ni město není odkázáno, svědčí příběh z roku 1643, kdy měla ve městě tábor švédská vojska. A Švédové tehdy do studny naházeli nepotřebná děla a hákovnice. Místní lidé i cizí vojáci, kteří měli s sebou mnoho jezdeckých a tažných koní, přitom museli mít ohromnou spotřebu vody. Když si tohle Švédové dovolili, je to důkazem, že vodovod už musel dobře sloužit. Stejně jako skutečnost, že těsně po třicetileté válce chtělo nechat město studnu zavézt a zazdít. Naštěstí k tomu nedošlo.

Kde se brala voda pro vodovod, když ne ze studně? Z místního potoka Pšovka, který měl vydatnější tok než dnes. V té době už byla známa pístová kovová čerpadla, vyráběli je ve svých dílnách mistři zvonaři. Motorem pro čerpadla byla vodní kola. Děla a další věci vysvobozené ze studny jsou nyní v Regionálním muzeu v Mělníku.

Otázka pro mělnického starostu Ctirada Mikeše
Je naděje, že bude přístupná větší část podzemí?

"V současné době pracujeme s ostravskou báňskou univerzitou na kompletním zmapování náměstí a okolí radarem, který do hloubky dvaceti metrů odhalí, co se tam nachází. Pak bude následovat statické i geodetické posouzení a postupné čištění a zajišťování podzemních prostor. Odhaduji to na nejméně pět až osm let, pak teprve přijde na řadu otázka možného rozšíření přístupných podzemních prostor."

Autor: Petra Špitálská

1.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

KRÁTCE: Vánoční dárky lze koupit i ve škole

Černý led v kopci může způsobit, že auta kloužou zcela neovladatelně.
AUTOMIX.CZ

Víte, co je černý led? Poradíme, jak ho poznat a jak se s ním vypořádat

Kašle a rýmy s teplotami přibývá, chřipka však zatím neútočí

Střední Čechy – Nejfrekventovanější výskyt akutních respiračních infekcí zůstává ve středních Čechách na Příbramsku, naopak nejnižší nemocnost se z Kladenska během uplynulého týdne přesunula na Kolínsko. Nadále platí, že situaci lze označovat jako klidnou a nijak nevybočující ze zkušeností uplynulých let. Údaje praktických lékařů a pediatrů sice ukazují, že nemocnost zvolna stoupá – to je však v tomto ročním období obvyklé.

Kam na nejlepší svařák. A za kolik?

/INTERAKTIVNÍ MAPA/ Proklikejte si, kolik zaplatíte za dvě deci svařeného vína či punče na vánočních trzích na náměstích českých, moravských a slezských měst.

FOTOGALERIE: Právě jsme se narodili

Mělník, Neratovice - Prohlédněte si miminka, která se nově narodila v mělnické a neratovické porodnici.

Kralupský ultramaratonec René Kujan dostal cenu pro filantropy

Kralupy - Česká asociace paraplegiků – CZEPA spolu s Kralupanem René Kujanem získala při letošním vyhlašování Cen Fóra první místo v kategorii fundraisingový projekt roku, kde se získávají finanční prostředky pro potřebné. Ocenění vyhlašuje Fórum dárců, které zastřešuje všechny dárce v republice, podporující tělesně hendikepované lidi. Letos byly přihlášeny přes dvě stovky projektů.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT