Ve spleti chodeb a sálů pod městem, které časem spojily všechny měšťanské domy, se pak lidé i skrývali před nebezpečím.

A díky podzemí měli také vodu.

Část mělnického podzemí je dnes přístupná návštěvníkům. Nachází se tam podzemní studna, která je svou rekordní šířkou čtyři metry a čtyřiapadesát centimetrů nejširší v celém Česku. Hluboká je čtyřiapadesát metrů, od spodního okraje klenby až po dno. Hloubku lze porovnat s výškou věže mělnického chrámu svatých Petra a Pavla u zámku, která je jen o pár metrů vyšší.

Devět let a čtyři měsíce, hned od otevření mělnického podzemí, tam návštěvníky provází Miroslav Kořenář. Původně přitom působil v oboru, založeném na matematice.

Mělnická parkoviště bývají plně vytížená
Město koupí od Lobkowicze parkoviště Na Svini



Jak jste se tedy dostal k práci průvodce?

Pracoval jsem jako geodet. O historii jsem se začal zajímat asi od svých pětadvaceti let, takže je mou zálibou už čtyřicet let, z toho třicet let velmi intenzivně. Shodou různých okolností jsem se dostal k provázení po mělnickém podzemí, tam jsem zúročil, co jsem znal, ale musel jsem se samozřejmě dále učit. Je to práce, která mě baví.

Nepřijde vám někdy opakování stejného textu stereotypní?

To vůbec ne. Každá prohlídka je trošku jiná. Je pochopitelně pravda, že základ je z devadesáti procent stejný. Pak se ale návštěvníci ptají na různé věci a hlava musí pátrat po znalostech. Vždycky se těším do práce a opravdu to není fráze.

Stává se, že máte skupinu složenou jenom z cizinců?

Umím základy němčiny, takže dáme něco dohromady, je to takové interaktivní. Studoval jsem francouzštinu, ne že bych mohl dělat tlumočníka, ale domluvím se. Paradoxně chodí Francouzi k mé kolegyni, která je angličtinářka, a Angličané jako naschvál ke mně. Přesně podle Murphyho zákonů.

Ilustrační foto
Kam za letní zábavou?

Denisa Borovská