Takové jsou zkušenosti některých obyvatel Medonos a Chudolaz, vesnic na Kokořínsku, které na začátku třetího tisíciletí nemají vodovod.

Teď je naděje, že suché časy skončí. Radnice se totiž opět uchází o dotaci na stavbu vodovodu. O to se sice snažila v posledních letech už třikrát – a neuspěla, tehdy se ale jednalo o celý projekt za dvanáct milionů. Tentokrát je podle starostky Anneliese Beníškové ve hře pouze čtvrtina částky na přivaděč z Nových Osinalic.

„Na velké dotace nedosáhneme, protože máme málo obyvatel. Věříme, že naší šancí je rozdělení projektu i nákladů na tři etapy,“ vysvětlila starostka a doplnila, že další etapou po přivaděči by měla být stavba vodovodu v Chorušicích, které jsou na tom nejhůř. Závěrečná třetí etapa pak počítá s Medonosy.

Na vodu ze Stříbrníku se už všichni těší. Většina z nich je totiž na suchu nebo je voda v jejich studních plná železa.

S tím mají nepříjemné zkušenosti zejména v Chudolazích. Podle Jany Mikové z Medonos už tam lidé přestali kupovat bílé prádlo: „Vědí, že ho nevyperou, všechno získá z železité vody rezavý odstín.“

A nejde jen o praní. S vodou na pití nebo vaření je to stejná bída. Lidé jezdí auty nebo s dvoukoláky plnými kanystrů k lesní studánce. „Každý týden si vozíme sto litrů,“ řekl Ondřej Roček z Medonos. Voda ze studánky je lepším řešením než nákup balené vody. Kromě toho, že nic nestojí, je i kvalitnější – má totiž parametry kojenecké vody.

Dostatek vody ve studních má ve vesnici po celý rok jen pár lidí. Ostatní mají studně suché nebo o vodu přicházejí v letních měsících. A nové vrty jsou nákladné. „Počítáme se sedmdesáti metry, to znamená asi tři sta tisíc,“ poznamenal Ondřej Roček.

Dostanou­li Medonosy od kraje dotaci na přivaděč, podílely by se podle starostky na nákladech i vodárny a obec. „Budeme­li mít štěstí, začneme stavět už na podzim,“ dodala Beníšková.