Miková: Syna zavřeli za to, že mi pomáhal uživit rodinu

„Jména pro děti jsem vybírala vždycky já,“ vypráví dnes už patnáctinásobná babička, která je na velkou rodinu zvyklá. Sama totiž pochází z deseti sourozenců.

Vedle svých dětí vychovala ještě tři dcery svého nejstaršího syna. „Františkovi jsem to dlužila. Kdyby se o nás tenkrát nepostaral, nevím, nevím, jak bych s těma děckama přežila,“ vzpomíná na své nejtěžší životní období Helena Miková.

Tehdy žila s celou rodinou na statku v Želízích. V domě neměla vodu ani ústřední topení. Topila v kamnech dřevem, které si musela sama nasbírat. Tím její trápení nekončilo. Poté, co při bujaré oslavě narození nejmladšího syna Lukáše napadl manžel přivolaného policistu, stal se hlavou rodiny právě nejstarší syn František. Pomáhal s výchovou mladších sourozenců. A všechny peníze, které vydělal, dával matce na živobytí. Dělal pro rodinu všechno. I kradl… Za pomoc svým blízkým pak dostal tři roky nepodmíněně.

Zatčení manžela a později i syna není jedinou pohromou, kterou Helena Miková prožila.

Domek v Želízích, kde s manželem a dětmi žila téměř třicet let, získal od obce soukromý majitel. S placením nájemného měla rodina Mikových potíže. Hrozilo, že skončí na ulici. Útočiště jim naštěstí poskytl mělnický azylový dům.

„Jsem ráda, že mám střechu nad hlavou, za bydlení tady jsem vděčná, ale chtěla bych mít vlastní dům a ne se pořád bát, že budu jednou muset odejít,“ přeje si Helena Miková a dodává, že chce žít jako normální člověk.

Pravidla azylového domu totiž neumožňují zůstat tam déle než jeden rok.

Aby mohla paní Miková sobě a své rodině splnit sen o vlastním domě, rozhodla se začít spořit. „Každý měsíc schovám dva tisíce z manželovy výplaty, do jara našetřím na tři nájmy dopředu a poohlédnu se po nějakém bytě,“ vypráví s nadšením.

Do nového bydlení si určitě pořídí televizi a rychlovarnou konvici. „V Želízích jsme neměli v domě ani vodu, natož rychlovarnou konvici,“ říká Helena Miková a obrací oči k hodinám. Za několik minut půjde vyzvednout ze školy syna Lukáše, který letos nastoupil do první třídy mělnické základní školy. „Učí se číst a psát, zatím ho škola moc baví,“ říká pyšná maminka.