„Canisterapie seniorům pomáhá překonávat vlastní bolesti, je to terapie bez léků," říká vedoucí aktivizačního úseku mělnického centra seniorů Adriana Rohde Kabele.
Od letošního dubna totiž babičky a dědečky navštěvuje se svou tříletou fenkou Kavalír King Charles španěla Tarou. Ta oči seniorů rozzáří každý pátek.
Canisterapie začala Adrianu Rohde Kabele zajímat už před lety. Neměla k ní daleko, její nejmladší sestra na Slovensku cvičí vodící pejsky pro nevidomé. A právě ta jí Taru jako malé štěňátko darovala. „Je to plemeno, které je pro canisterapii naprosto vhodné. Hned jsem se těšila, že se mnou bude chodit do práce a bude kolem sebe rozdávat radost," vypráví nadšená chovatelka.
Hravá Tara musela ale nejdříve absolvovat výcvik, až po něm se mohla věnovat rozveselování svých starších kamarádů.
„Musela složit zkoušky poslušnosti, takže jsme rok jezdily do Velkého Borku na cvičák. A po úspěšném složení zkoušek jsem věřila, že společně zvládneme i canisterapeutické zkoušky, v nichž jsou obsaženy právě i zkoušky poslušnosti. Pejsek musí umět reagovat na povely – lehni, sedni, ke mně, aport nebo třeba štěkej! Prostě základní věci, které by měl ovládat každý pes, hlavně ve městě," popisuje cestu k canisterapii Adriana Rohde Kabele.
Zkoušky, které měly zjistit, jestli je Tara na canisterapii opravdu vhodná, nebyly vůbec snadné. Jedním z nejtěžších testů bylo prý přivolání Tary od cizí zvěře.
„Dali nám tam slepici, kterou Tara nikdy neviděla, byla velká jako ona. Lekla se jí, pak ji začala honit a absolutně neposlechla, chtěla si s ní hrát. Jenže jsme kvůli tomu přišly
o dost bodů," popisuje chvíle, kdy s napětím čekala, jak Tara ve zkouškách obstojí.
Dokázala to! „Obhajovala jsem ji, zaručovala jsem, že v našem zařízení žádná jiná zvířata, natož slepice, nemáme, takže by k ničemu podobnému nemělo dojít," pokračuje Adriana Rohde Kabele.
Tara loni na podzim obstála a její panička hned plánovala společné návštěvy v mělnickém centru seniorů, kde už několik let působí.
„Tomu ještě předcházelo vypracování metodiky a Taru jsem musel například také pojistit. Jsem ale moc šťastná, že se nám canisterapii podařilo rozeběhnout a je mezi seniory oblíbená," pochvaluje si vedoucí aktivizačního úseku, která se seniorům věnuje opravdu naplno, vymýšlí pro ně neustále nové vyžití jejich volného času.
Nejlepší přítel člověka může podle Adriany Rohde Kabele být terapeutem, psím léčitelem i utěšitelem. „U lidí, kteří už nemohou chodit, je možné Taru využít při polohování, kdy poslušně leží podél seniorů, ti ji mohou hladit, povídat jí a zároveň se zklidňovat. Svým teplem jím také může zahřívat nějakou bolavou část těla," popisuje využití svého psího terapeuta a dodává, že kavalíři navíc nelínají, mají srst podobnou spíš vlasům.
Senioři se prý při návštěvě Tary často rozpovídají a začnou vzpomínat na své pejsky. „Stimulujeme je tak podvědomě na lepší náladu," míní Adriana Rohde Kabele.
V největší míře Tara se svou paničkou vyplňuje volný čas lidem, kteří jsou víceméně zdraví a chtějí se malou fenkou potěšit, pohladit ji nebo se s ní třeba projít na vodítku v areálu centra.
„Je to vlastně i takové cvičení, kdy se musejí sehnout, aby ji pohladili, a zase vstát. Jeden pán, který s námi chodí, říkal, že půlhodinka procházky s Tarou je pro něj za deset léků na srdce a tlak. Naplňujeme mě, když vidím, jakou mají radost," vypráví výtvarnice, ilustrátorka, zpěvačka i nadšená fotografka.
Obyvatelé mělnického centra seniorů na pokojích zvířata mít nemohou. A to hlavně z hygienických důvodů. K každé páteční návštěvy malé španělské slečny jsou tak vždy nadšení. „Tara seniory vysloveně miluje. Jsou celkově pomalejší než třeba děti a nedělají prudké pohyby."
Tara nedělá radost jen seniorům, ale i Adrianině osmileté dcerce Aničce. Díky ní se tak s roztomilou fenkou zřejmě brzy seznámí i další děti. „Chystáme se navštívit děti v mělnické základní škole v Seifertově ulici, kam dcera chodí. Mohli bychom udělat takové setkání v rámci vyučovací hodiny a seznámit děti s tím, co canisterapie je a co obnáší.
Adriana Rohde Kabele
Čtyřicetiletá rodačka z Bratislavy, v jejíchž žilách koluje slovenská, česká, polská a ruská krev, se do Mělníka přistěhovala před šesti lety. V profesní sféře se uplatnila jako vedoucí aktivizačního úseku Centra seniorů v Mělníku, kde s klienty například tvoří a zpívá, také má na starosti kulturní akce. V uměleckém životě se pak věnuje abstraktní malbě, olejomalbě a malbě akrylem. Je matkou osmileté dcery, majitelkou fenky Kavalír King Charles španěla a členkou pražského hudebního seskupení Tři od stolu. Ráda fotografuje.
