V sobotu v poledne odstartovala z Rudého náměstí v Moskvě kolona vozidel Škoda Octavia Scout a mezi nimi i reportér Mělnického deníku Jiří Macek. Začal tak velký test terénního modelu mladoboleslavské automobilky s názvem „Scout Experience.“ Deník vám jako první přináší exkluzivní informace z první etapy testu v Rusku.

Jak jsme vás již informovali, deset vozů Škoda Octavia Scout se vydalo na 9700 kilometrů dlouhou trasu s cílem ve Vladivostoku u Japonského moře. Posádky tak projedou 11 časových pásem a vyzkouší všechny druhy silnic.

Dál už cestu popisuje přímo z Ruska reportér Deníku Jiří Macek:
Naše kolona vyrazila v poledne šílenou rychlostí, na semafory nebereme ohled. Cíl první etapy ve městě Penza je vzdálen „pouhých“ 630 kilometrů. Máme tam být ve 20 hodin a zdá se, že nám v tom nic nemůže zabránit. Ovšem už po pár kilometrech vypadá všechno docela jinak…

Uvízli jsme v koloně aut a za jeden a půl hodiny popojeli jen na okraj Moskvy. Zácpy, objížďky, šílený provoz. To ale ještě není to nejhorší. Čeká nás jeden šok za druhým. Ten největší – jízda ruských řidičů v protisměru pozadu! Tímto riskantním způsobem předjíždějí stojící kolonu.

Zvykáme si na hustý provoz a kličkujeme mezi ostatními automobily. Jedeme 110, pak 120, nakonec 150 kilometrů v hodině.

V jednu chvíli nás čeká další šok. Při asi stodvacetikilometrové rychlosti předjíždí naši kolonu v pravém odstavném pruhu rozklepaný žigulík…

Na každém kilometru stojí milicionáři a namátkově zastavují auta. I jedna naše posádka to odnesla – za špatné předjíždění. Co teď? Všechno spravila reklamní vlajka a reklamní čepice.

Konečně přijíždíme do Penzy. Bloudíme. Naštěstí si od nás milicionáři berou další úplatek – troje kalhoty. Za ně nás dovedou před náš hotel. Do cíle jsme dorazili o půlnoci. Čeká nás pět hodin spánku a druhý den další etapa dlouhá tentokrát „pouhých“ 419 kilometrů. Cíl? Město Samara.

Do Samary vyjíždíme v neděli ráno s půlhodinovým zpožděním. Chvíli scouty uhánějí po krásné silnici, chvíli zase cesta připomíná tankodrom. Po silnici jezdí jeden nákladní automobil za druhým, ale nic nemůže českou kolonu zastavit – uhání bez zastavení stopadesátikilometrovou rychlostí. Při kličkování mezi náklaďáky si připadáme jako při obřím slalomu.

Do Samary přijíždíme ve 21 hodin. Včetně první etapy za sebou máme 1056 kilometrů. V pondělí jsme si prohlédli město Samara. Fotografujeme se na břehu Volhy. Jednu hodinu strávíme na prohlídce Stalinova bunkru. Bunkr nechal Stalin vybudovat během bombardování Moskvy ve druhé světové války. Obával se totiž, že bude muset Moskvu opustit a řídit válku odjinud. K tomu si vybral právě milionové město Samara.

Stalinův bunkr je 37 metrů hluboká jáma, do které je na stojato umístěný tubus využívající se na výstavbu metra. Exkurzi vede sedmdesátiletý muž, který ještě možná jako malé děcko Stalina pamatuje.

Původně jsme chtěli ze Samary vyjet v 10 hodin. Vyjíždíme však v 16.05. Už při odjezdu víme, že v 463 kilometrů vzdáleném městě Ufa nemůžeme být ve 21.30 hodin, jak jsme původně plánovali.

Proplétáme se hustým provozem města Samara, kolem nás jedou dvě milicionářské Octavie, které nám razí cestu a pomáhají nám projet frekventované křižovatky, semafory a ucpané silnice. I tak však popojíždíme vpřed třicetikilometrovou rychlostí.

Na okraji Samary se loučíme s milicionáři, kupujeme si na cestu kvas a vyrážíme do města Ufa.

Cesta ze Samary připomíná českou okresní silnici. Na každých třech metrech záplata, po kterých drncáme velkou rychlostí vpřed. Každou chvíli potkáváme nějaké dělníky, kteří na silnici něco kopou. Škody Octavia Scout zatím však jedou perfektně, v polovině třetí etapy jsme nezaznamenali jediný problém.