Jak jste se dostal k hudbě?
Tak k hudbě jsem se dostal přes mámu. Ona se učila na klavír a hrávala i nějaké koncerty, takovou tu vážnou nebo komorní hudbu. A tak chtěla abych uměl taky na nějaký hudební nástroj, abych v životě uměl něco užitečného. Já s tím tedy nadšeně souhlasil. Tedy do doby než jsem zjistil, že mě to omezuje v tom abych chodil s kamarády ven nebo si dělal to co mě baví. Tenkrát mi bylo nějakých Devět let. Když už jsem byl o něco starší tak jsme se nakonec dohodli, že mohu skončit na kytaru, až něco budu umět a tak když už jsem uměl nějaké základní akordy a dokázal si zahrát nějakou písničku, tak jsem řekl kytaře sbohem a uložil ji namísto aby se nepletla. K aktivnímu hraní jsem se dostal až na střední škole, kde jsem začal nejdříve hrát na bonga a zpívat pár písniček v kapele The Tap Tap, to mi bylo nějakých šestnáct nebo sedmnáct let. Po roce bongování jsem přešel na basovou kytaru a zpěv mi zůstal – s Tap Tapem jsem hrál asi 4 roky.

Co vás na hudbě baví?
Co mě na hudbě baví? Tak dá se říci všechno. Rád se zabývám skládáním písniček – vymýšlení textů, i když ty mě často rozčílí, protože mě moc nenapadají, skládání hudby, krásných vložek v písničce, sóla a vyhrávky. Pak je krásné, když máte základ a začne se to tvarovat a rýsovat s celou kapelou. Je krásné, když jste toho součástí a taky, že člověk u toho nějak zapomene na určité věci, na které by moc myslet nechtěl. Ventiluje své emoce a myšlenky, objeví se pak právě v té hudby – jak říká náš kapelník, tak hudba je jak živý organismus, když hrajete svou vlastní tvorbu, tak se vždy ta hudba někam vyvíjí a to je asi na tom to nejhezčí. Nikdy nevíte, jaká ta písnička ve finále bude, až se na ni celá kapela sehraje a dodělá se – každého třeba do toho ještě něco napadne.

V kolika kapelách jste už hrál?
Hrál jsem už asi ve čtyřech kapelách. Byly to kapela TAJM, což byl takový experiment, pak The Tap Tap a také The Tap Tap revival. Ten vznikl na té samé škole, už si ani nevzpomínám, proč to tak vlastně bylo. Mělnická kapela RemorDiminto a teď jsem v páté kapele Qwil.

Nahrával jste první CD s kapelou The Tap Tap, jaké to bylo?
Ano, moje první zkušenost s nahráváním bylo právě první CD kapely The Tap Tap s názvem Hopšidyridy, kde s námi nahrávali tehdy i děti z dětského domova z Ukrajiny v rámci workshopu soubor se jmenoval Huculyk. Tak to byla asi taková ta zajímavá práce, kdy jsme se učili jejich písničky a oni zase ty naše, pro mě s Markem Valentou to bylo o trošku náročnější kdy jsme se museli učit svoje party, které nám napsal Šimon Ornest. Tehdy už jsem hrál v Tap Tapu na basovou kytaru. Ale zase jsme si užívali to, že jsme nemuseli do školy, ale místo toho jsme od rána do večera trávili ve zkušebně, po dobu sedmi dní. To zase také nebylo tak super, ale nám to nevadilo. A jak znám Šimona, tak tenkrát by určitě chtěl aby jsme tam snad i spali, protože jsme se učili i hrát podle metronomu kvůli studiu. A s metronomem jsme s Markem zjišťovali, že jsme jak si mimo. Ale jinak to byly skvělé zážitky a praxe do budoucna. Další týden jsme trávili v nahrávacím studiu SONO records, ze kterého mam úžasné vzpomínky hlavně i v tom, že člověk nahrává v nejlepším studiu tady v Čechách. V chodbě, kterou jsme procházeli, visely desky s LP kapely Kabát. A jak jsme začali nahrávat, tak jsme s Markem zjistili, že nic neumíme. Ale bylo to tím, že jsme byli rozrušení. Nikdy jsme toto nezažili, po nějaké době to z nás spadlo. Mě s Markem zvučil Milan Cimfe, ten byl s námi trpělivější než Šimon. Ale pak už to bylo v pohodě a byla sranda. Rád na to vzpomínám.


Vystupoval jste s nimi i na koncertech?
Ano, s kapelou The Tap Tap mám plno koncertů za sebou. Už si všechny nepamatuji, ale pravidelně jsme vystupovali na Mezi ploty a na Vysoko Výše Vyšehrad.

Co hraje vaše současná kapela Qwil? Přibližte jí.
S Qwilem hrajeme rock, rock – punk, ale v poslední době bych řekl, co se týče nových věcí, na kterých pracujeme, že je to spíš takový alternativ. Už se nedá podle mě přesněji definovat nějaký styl. Od každého tam máme trošičku a mně se tato cesta docela líbí, že si od nás může v podstatě vybrat každý. Od rocku po punk, až k nádechu metalu. A abych naši kapelu přiblížil… Naše kapela se skládá z pěti, někdy šesti členů. Těmi jsou Petra, která zpívá, Michal, který hraje na kytaru, Jarda, který sedí za bicíma, Matouš, ten hraje na basu a máme i náhradního basáka a to je Karel. A nesmím zapomenout na mou maličkost. Hraji na kytaru. Kapela se dala dohromady něco kolem roku 2003 v roce 2008, místo stávajícího basáka, přichází Karel, a ten samý rok odchází bubeník, na jehož místo přichází Jarda. Já do kapely přišel v březnu roku 2009 a po mě následoval v roce 2011 Matouš, který zaskočil za Karla. Ten z nedostatku času s námi nemohl být všude. Ale když je možnost tak si s námi vždy něco zahraje.

Proč právě basová kytara?
Na basovou kytaru jsem hrál pouze v kapele The Tap Tap a The Tap Tap revival. Uvažovali jsme nad kytarou do Tap Tapu, ale neměli jsme basu, a jak se to říká basa tvrdí muziku. A bez basy to není kapela. Tak jsem začal hrát na basu. Jinak jsem ve všech kapelách hrál na kytaru. Tap Tap byl vyjímka.

Jakou hudbu máte rád?
Já mam nejradši metal a rock, ale pustím si i punk, country, RNB a dance. Ale většinou převažuje metal a rock. Kdybych si měl vybrat podnik, diskotéku nebo bar, kde se hraje rocková a metalová muzika, tak si vyberu bar.

Máte nějaký zajímavý zážitek z koncertu?
Nějaký zajímavý zážitek z koncertu? No, asi si na žádný nevzpomenu. Vždycky se něco děje zajímavého. Moje zážitky jsou hlavně v tom, když hrajeme někde, kde je plno schodů a hlavně krkolomných a nebo někde na pódiu. Tak vždy doufám, že nahoru a pak dolů to kluci zvládnou a já si neublížím. To jsem vždy strašně malinký strachy.Vždy si říkám, hlavně, aby to někomu neujelo.