Po ředitelce Janě Palanské, kterou nominovali žákyně sedmé třídy, je druhým kandidátem na vítěze třídní šesťáků Libor Tichota.

Ten byl podle vlastních slov o nominaci požádán. „Přišla za mnou moje žákyně Karolína Benešová a zeptala se, jestli mě může nominovat, tak to pro mě nebyl takový šok jako pro paní ředitelku,“ říká kantor, který ve škole v Záboří učí už šestadvacet let.

A za tu dobu mu prošla rukama pěkná řádka žáků. Vždyť některým klukům a holkám, které před lety učil, dneska táhne už na čtyřicet.

„Dřív jsem se divil kolegyni, když nepoznala své bývalé žáky na ulici. Ale od té doby, co mě v Kostelci zastavila policejní hlídka, a jeden z policistů se mě ptal, jestli ještě učím v Záboří, jsem se divit přestal. Do dneška totiž netuším, kdo to vlastně byl,“ vzpomíná učitel, který kromě chemie a tělocviku učí také čas od času fyziku.

„Tu ale nemám moc rád, není to úplně můj šálek čaje. Spíš tíhnu jako správný tělocvikář ke sportu,“ vysvětluje učitel, který už v šestnácti letech trénoval malé fotbalisty z Obříství.

A právě práce s dětmi a mládeží asi rozhodla o jeho budoucí profesi.

„Na gymplu mě bavil zeměpis a tělocvik, tak jsem tyhle dva předměty chtěl vystudovat. Ale dopadlo to jinak a nakonec je ze mě speciální pedagog a výchovný poradce,“ říká chemikář, který ví, že se nemůže zavděčit každému.

„Jenom alibista si může myslet, že je u všech oblíbený. Někteří žáci mě mají rádi, jiní zase ne. Ale to je normální, jako v běžném životě. Na každého platí něco jiného. A s některými to prostě po dobrém nejde. Učitel by ale měl vždycky měřit všem stejně,“ tvrdí rodák z Obříství, který letos oslaví osmačtyřicáté narozeniny.