V centrálním tankovišti, kde se skladují nouzové zásoby ropy pro celé Česko, se nachází šestnáct nádrží. Čtyři na padesát tisíc metrů krychlových, šest na sto a dalších šest na sto dvacet pět tisíc. Kdyby byly všechny ve stejnou chvíli plné, obsahovaly by přes milion a půl kubíků ropy.

Vedle zásob na zlé časy, kdy by se zastavil tok ropy směrem do Česka, slouží centrální tankoviště i jako sklad pro ruskou a arabskou ropu, přicházející do Nelahozevsi ropovody z Ruska a Německa, než putuje dále do rafinerií.

Každá ze šestnácti nadzemních nádrží se podle zákona musí nejpozději po dvaceti letech odstavit, aby mohla být dokonale vyčištěna a připravena na další provoz. Mero dělá servis už po dvanácti až šestnácti letech.

Úklid v dýchacích přístrojích 

Po vyčerpání veškeré ropy ze skladovací nádrže zůstává na dně asi dvacet centimetrů vysoká vrstva ropných zbytků, směs parafinů a kalů. Podle strojního technika společnosti Mero Petra Kouteckého tam nejdříve zasahuje dvacet lidí v dýchacích přístrojích, kteří husté parafiny shrnují ke stěnám. „Shromáždí je u míst, jimž se říká kalníky, dále se přečerpávají do cisteren, odvážejících je na jiné místo na tankovišti k dalšímu přečerpání do ropovodu a následnému zpracování v rafinériích," vysvětluje.

Dno nádrže se pak spláchne tlakovou vodou a nastupuje další tým dvaceti lidí, kteří tam stráví pět týdnů na kolenou. Technickým čistidlem několikrát po sobě cídí podlahu a stěny do stanovené výšky. „Nádrž musí být dokonale čistá, nesmí tam zůstat žádné zbytky ropy, ani výpary, protože se tam pracuje při sváření a řezání s otevřeným ohněm, a mohlo by dojít k zahoření," říká Petr Koutecký.

Svůj hasičský sbor Mero nemá. Ani ho nepotřebuje, na dosah má totiž hasiče z kralupského Synthosu. Navíc jsou nádrže vybaveny elektronickým systémem automatického hašení.

Ve chvíli, kdy by v nádrži začalo hořet, spustilo by se okamžitě hašení nádrže i meziprostoru, kde by se potrubím stabilního hasicího zařízení řítila pěna k hašení plamenů, a vodou by byly chlazeny stěny nádrže i záchytné jímky. 

Jímka je český vynález

Ochranná jímka, kterou mají všechny nádrže, je českým vynálezem. „Jímka je o šest metrů širší, než je průměr dna nádrže, a o trochu nižší, aby dokázala zachytit celý obsah nádrže, kdyby došlo například k nějaké prasklině sváru," vysvětluje Petr Koutecký.

Když v odstavené nádrži zůstane vyčištěné dno a část stěn, musí zmizet i vybavení. „Demontují se například veškerá bezpečnostní zařízení, ale třeba i zařízení na měření hladiny nebo střešní těsnění z prostoru mezi pontonem a stěnou nádrže," ukazuje Petr Koutecký na plovoucí střechu nad našimi hlavami. Při odstávce je v montážní pozici ve výšce asi dva metry, kde leží na podpůrných nohách. V době, kdy se v tanku nachází ropa, ale plave střecha na její hladině.

Po odvezení vybavení pokračují tři až čtyři měsíce strojní práce. „Prolínají se přitom s fázemi, kdy se tryskajícím pískem očistí nátěr na ocelovém dnu, tehdy to v nádrži vypadá jako na pláži. Veškerý písek ale musí pryč, zametá se a luxuje, aby byly povrchy připravené na nátěry," říká strojní technik společnosti Mero o dalších pracích, po nichž se vrací do nádrže vybavení, většinou nové nebo překontrolované.

Prázdná nádrž, kde bylo před pár měsíci skoro padesát kubíků ropy.

Následují zkoušky, a v době, kdy je nádrž připravena na provozní podmínky, přichází naplavování. „Základní naplavení, kdy se zvedne střecha a plave, trvá deset až dvacet hodin," vysvětluje Petr Koutecký. V nádrži přibude každou hodinu zhruba šest set kubíků ropy, plná by tak byla asi za tři a půl dne.

Nádrž z uhlíkaté oceli, vysoká devatenáct metrů, má stěny o různé síle. „Začíná ve spodní části na sedmadvaceti milimetrech. Každý lub je pak o něco tenčí, až k hornímu, silnému devět milimetrů," připomíná Petr Koutecký, že tlak ropy v tanku se směrem nahoru snižuje.

Dno je kuželovité

Vedle podkov, jimiž se prolézá do prázdné nádrže v době servisu, jsou po obvodu ještě další menší otvory, sloužící například k čerpání a odčerpání ropy. Mohou tam být také instalovány takzvané JET mixéry pro rozmíchávání ropy během skladování. „Ropné parafiny klesají na dno a usazují se, mohly by tam vznikat neřízené hromady," dodává Petr Koutecký.

Dno nádrže se od kraje ke středu zvyšuje. „Je kuželovité, protože z ropy se uvolňuje voda, většinou slaná, která je více agresivní než sladká. Potřebujeme, aby klesala ke stěnám a mohli jsme ji případně odkalit," vypráví technik.

Nad střechami se nacházejí takzvané kapitánské můstky, které jsou nejvyššími místy centrálního tankoviště ropy. Slouží ke kontrole střech, měří se tam hladiny v nádržích, nebo nabírají vzorky ropy.

Vstup na střechu má svá pravidla. V době, kdy plave na hladině téměř plné nádrže, tam lze vstoupit výhradně s detektorem plynu. U nižší hladiny pak za přísných bezpečnostních podmínek, například za dozoru plynové služby profesionálních hasičů.