Veltruské městské knihovně vládne už deset let. Dostala se tam přitom úplně náhodou. Práci v knihovně, kam si chodí pro četbu asi sto čtenářů, si ale Jitka Lísková nemůže vynachválit.

„Byla to velká životní náhoda. Do knihovny mě přivedl můj zájem o veltruského rodáka Oldřicha Hilmeru, který byl za první republiky významným sbormistrem, pedagogem a skladatelem," vzpomíná knihovnice, která už několik let pracuje v Městském muzeu v Kralupech nad Vltavou, kde má na starosti veškeré sbírky.

Život Jitky Lískové nabral zcela jiný směr ve chvíli, kdy do Veltruských listů napsala článek právě o Oldřichu Hilmerovi.
„Zavolal mi tenkrát bývalý pan starosta a zeptal se mě, jestli bych nechtěla dělat knihovnici. V tu chvíli jsem si řekla, že mi tu nabídku asi pan Hilmera posílá z nebe. Byla jsem tenkrát žena v domácnosti, takže jsem na to kývla a jsem opravdu moc ráda. Pracuji na plný úvazek v kralupském muzea a knihovnu mám navíc," vypráví dáma, která se po vysoké škole zabývala vytvářením programů pro sálové počítače do pražských podniků.

„Psala jsem programy na poštovní agendy v době, kdy byly ještě velké sálové počítače. Když jsem studovala, tak jsme měli počítač, který pracoval se sběrnými štítky. V práci pak na osmistopou děrnou pásku, byly to ještě takové dřevní doby. Když jsem šla na mateřskou, tak se začalo povídat, že budou nějaké osobní počítače. Po více než deseti letech, kdy jsem byla na mateřské se třemi dětmi, mi bylo jasné, že už ze mě dobrá programátora nikdy nebude. Věděla jsem, že už do toho nenaskočím," povídá Jitka Lísková, která po mateřské vůbec netušila, jakým směrem se vydat. Z obrovských počítačů přes celé místnosti se staly během krátké doby malé kompaktní přístroje a všechno bylo rázem jinak…

Počítače nahradila práce v knihovně
A právě v tu dobu se matce tří dětí naskytla vysvobozující nabídka práce v knihovně. „Myslím, že v knihovně jsem se opravdu našla," říká nadšeně.
Veltruskému rodákovi, který byl v meziválečném období známou osobností, přisuzuje i získání místa v kralupském muzeu. „Uspořádala jsem v muzeu tenkrát koncert a povídání o jeho životě a díle, takže si mě tam všimli. A díky tomu jsem vlastně dostala práci v muzeu, kde mám na starosti sbírky. Dělám to, co mě baví," chválí si svou práci rodačka z Prahy, která se s rodinou přestěhovala na začátku devadesátých let minulého století do Veltrus.
Přestože je knihovnicí, na čtení příliš času nemá. Dříve hltala stránky odborných knih o hudbě a zpěvu, který ji provázel už od mládí. Když jí nyní zbude trocha času, vezme do ruky nějaký detektivní román.

Zpívala v mnoha kostelech v Praze
„Celý život jsem se zabývala sólovým zpěvem klasických písní a opery. Zpívala jsem moc ráda. Myslím, že zazpívat si v pohodě Dvořákovy biblické písně je taková meta, že už jen těžko může chtít člověk něco víc, je to naprosto úžasné," připomíná majitelka obdivuhodného hlasu. Ten už ale lidé v plné síle často neslyší, se zpěvem totiž skoro přestala. Dříve se ale její hlas rozléhal největšími kostely v hlavním městě.

„Měla jsem obrovské štěstí, že jsem si mohla zazpívat na tak význačných místech, jako byl například kostel u svatého Mikuláše na Malé Straně, ve svaté Ludmile nebo v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Ve Veltrusech mi to už nějak nejde."

V knihovně má Jitka Lísková na starosti asi deset tisíc knížek. Z toho je ale více než polovina ve skladu. „Ve dvou místnostech máme asi čtyři tisíce knih, které si mohou čtenáři půjčit. Když jsem do knihovny přišla, tak ve skladu bylo původně šest tisíc svazků beletrie, dva tisíce svazků dětské literatury a ke dvěma tisícům naučné literatury. Ale během několika let jsem to za pomoci pana antikváře z Kralup všechno probrala, dost jsme toho vyházeli. Ve skladu je nyní ještě asi pět až šest tisíc svazků."

Sklad veltruské knihovny ukrývá i letité knihy, které si čtenáři domů nepůjčí. Jedním ze skvostů jsou například Palackého Dějiny národa Českého z revolučního roku 1848 s osobním věnováním autora, fotografická publikace o mocnářství vydaná o padesát let později nebo krásné vydání Erbenova Máje ze sedmdesátých let 19. století. „Dostala jsem od jiných knihovnic radu, abych ty staré knihy vyhodila, ale mně je to prostě líto. Má to svoje hodnoty, nechci si vyházet úplně starý fond a mít jen žhavé novinky, které lidé také jednou přestanou číst. Myslím, že tam žádný brak není. Veškerou socialistickou literaturu jsem dala pryč, od toho tu nejsme, abychom tu měli spisy o Marxovi a Engelsovi. Pro ty si mohou lidé zajít do odborné knihovny," připomíná Jitka Lísková, která nechala dokonce některé staré a vzácnější knihy převázat.

Letos na jaře si čtenáři mohli staré knihy, které jsou běžně uložené v depozitu, prohlédnout v rámci Dne otevřených dveří veltruské knihovny. „Pro tuto příležitost jsem vybírala různé dokumenty týkající se čtenářské besedy a významné kousky z jejího fondu, hezké nebo hodně staré knihy. Byl k vidění také krásný přehled z válečných let, jaké knihy tehdy lidé četli a jak často chodili do knihovny," popisuje expozici dne otevřených dveří Jitka Lísková.

Zajímavé byly také informace o zabavování knih za druhé světové války, pak v padesátých a sedmdesátých letech. Návštěvníci tak mohli listovat ve dvacetistránkovém seznamu nacistické, protistátní, protisovětské a jiné brakové literatury. „V sedmdesátých letech tady zabavili 158 knih, mezi nimiž byly i Foglarovky, je ale zajímavé, že po revoluci se sedmatřicet knih zase vrátilo. Za války je asi likvidovali, ale za totality je zřejmě jen někam uschovali."

Mnoho starých dokumentů a časopisů z konce devatenáctého století Jitka Lísková objevila, když před čtyřmi lety v knihovně ze skladu zřizovala dětské oddělení, které tam do té doby nebylo. Dětské knihy byly různě namíchané s ostatními. Před časem, když město nechalo budovu, kde knihovna sídlí, částečně zrekonstruovat, dokonce změnila systém pořadí knih, který vlastně do té doby ani neexistoval. „Bývalý knihovník knihy řadil v takovém pořadí, jak je sehnal, takže bylo všechno namíchané a špatně se v tom čtenáři orientovali. Tak jsem se k tomu odhodlala, knihy roztřídila podle žánrů a regály označila alespoň samolepicími lístky," povídá knihovnice.

Jitka Lísková v knihovně na čtenáře čeká vždy v pátek od 14 do 17 hodin. „Spřízněným duším říkám, že mohou přijít, když je otevřená mříž. Bývám v knihovně asi do sedmi."

Jitka Lísková
Od začátku devadesátých let žije ve Veltrusech, kam se přestěhovala z Prahy. Má tři dospělé děti. Po vystudování fakulty řízení na vysoké škole ekonomické pracovala jako programátorka systémů pro sálové počítače. V současné době je zaměstnána v Městském muzeu v Kralupech nad Vltavou, kde má na starosti veškeré sbírky. Ve veltruské knihovně, kde působí už 10 let, se s ní čtenáři setkají vždy v pátek od 14 do 17 hodin.