Kliknutím zvětšíteMáte tady spíše pejsky, kteří se sem dostanou po odchytu policií, nebo je víc těch, které k Vám lidé přivezou sami?
Od všeho něco, ale nejvíc pejsků tu máme těch, co přiveze policie. Pokud nám někdo volá, že se o pejska nemůže starat, tak jsme bohužel omezeni kapacitou, ale pokud to jde, tak si i tyto pejsky vezmeme. Navíc záleží na tom, jací psi se tu sejdou. Sice máme dostatečně velké kotce, ale pokud se spolu pejsci nesnesou, musíme je mít v kotcích po jednom.
Ve Vašich statistikách jsem si všimla, že se k Vám dostává jen velmi málo psů s čipem. Je pro Vás pak velký problém dohledat majitele?
Ano, těch čipovaných psů je opravdu velice málo a určitě je to pak pro nás daleko větší problém. Konkrétně v Kralupech je pročipovanost strašně nízká. My usilujeme o to, aby bylo povinné psy čipovat, jak celorepublikově, tak třeba jen pomocí místní vyhlášky, ale bohužel se nám to zatím nedaří prosadit. Přitom například v Děčíně s tím mají velmi dobrou zkušenost. Díky vyhlášce města o povinném čipování se tam daleko více psů vrací ke svým majitelům. Pro porovnání je v Kralupech jen asi 5% čipovaných psů oproti 85% ve zmiňovaném Děčíně. Také se dost často stává, že k nám přijde pejsek s čipem, který ale není zaregistrovaný a to je pak prakticky stejné, jako kdyby žádný čip neměl. To je problém třeba černého křížence německého ovčáka, který se k nám nedávno dostal – čip má, ale bez registrace nemůžeme majitele dohledat.
Pokud si chce někdo adoptovat pejska z Vašeho útulku, co musí splňovat?
Těch věcí je několik a není to tak úplně jednoduché. Někteří lidé nám ve vtipu říkají, že je to složitější než si adoptovat dítě. Samozřejmě potřebujeme znát především osobní informace jako je věk žadatele, fyzická zdatnost, prostředí, kam pejsek půjde a podobně. Starším lidem například nedoporučíme mladého, velkého a temperamentního psa, který potřebuje aktivní výchovu a pevnou ruku. Někdy se na nás kvůli tomu někteří zájemci i zlobí a jsou pak schopni o nás tvrdit různě urážlivé věci, ale pro nás je prioritou spokojenost pejska a jeho co možná nejlepší umístění.
Na Vašich webových stránkách nabízíte také virtuální adopci. Můžete nám to trochu přiblížit?
Jistě, jedná se vlastně o to, že ti lidé, kteří chtějí pomoci konkrétnímu pejskovi a nemohou ho z jakéhokoliv důvodu adoptovat, mají možnost posílat příspěvky přímo jemu. Částka je zcela dobrovolná a není tam žádný spodní ani horní limit.
Pořádáte nějaké akce pro veřejnost, na kterých by se lidé mohli dozvědět něco víc o Vaší práci?
Ano, nejvíce pořádáme různé besedy pro základní i střední školy a učiliště. Buď mohu přijet sem k nám do útulku, nebo jezdíme my za nimi. V roce 2014 jsme uspořádali Voříškiádu, což byla krásná a povedená akce, ale bohužel i finančně náročná. Peníze jsme měli od sponzorů, ale těch není mnoho a my nemůžeme takovou akci dotovat z peněz, které máme pro pejsky. To je hlavní důvod, proč jsme se rozhodli zůstat jen u tohoto jediného ročníku.
Finanční prostředky tedy máte jen od sponzorů a dárců?
Nejen od nich. V první řadě dostáváme dotace od města, ale protože ty nepokryjí všechny náklady, snažíme se nějaké peníze získat třeba prostřednictvím našeho internetového obchůdku, kde nám dobrovolnice vyrábějí nejrůznější šperky a výtěžek z jejich prodeje jde na věci pro pejsky a pro útulek jako takový. Každý rok také dáváme část peněz na renovaci útulku. Letos třeba bude potřeba udělat nové všechny kotce a boudy, protože tu jsou už přes dvacet let a začínají být nevyhovující.
Jakým jiným způsobem než adopcí mohou lidé Vašemu útulku pomoci?
Tady se určitě neztratí kvalitní granule, odblešovadla, odčervovadla a čipy, protože každý pejsek, který k nám přijde a nemá čip, ho od nás rovnou dostane. Zejména proto, abychom aspoň takto v malé míře pomohli očipovat co největší množství psů.
Je nějaký pejsek, který Vám zvlášť utkvěl v paměti, a na kterého ráda vzpomínáte?
Každý ten pejsek je jedinečný a s mnohými z nich tu zažíváme dost emotivní chvíle. Obzvlášť pak s těmi, kteří jsou vinou předchozích majitelů prakticky bez šance na adopci a ti tu pak v našem útulku většinou dožijí. Mohu zmínit třeba německého ovčáka jménem Dan, který při odchytu ohnul městské policii v Kralupech odchytovou tyč. Byl velice vystresovaný a cizích lidí se bál. Ačkoliv ho předchozí majitel hodně týral, tak nebyl agresivní, ale kdykoliv někdo přišel, schoval se do kouta své boudy a nechtěl vylézt. Z toho důvodu u nás zůstal celých deset let, takže za tu dobu nám všem přirostl k srdci.
Šárka Bukvajová
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
