Karina je nejstarší ze sourozenců, kteří přijeli do Česka spolu s oběma rodiči. Devítku navštěvuje v mělnické základní škole na Pšovce. Po roce už zvládá učení v českém jazyce a mezi vrstevníky si našla kamarády.


„Dálkově u toho dělám i školu na Ukrajině, abych se po válce mohla přihlásit ke studiu doma," vysvětluje dívka, jejímž snem je pracovat u pohraniční stráže. Se studiem střední školy v Česku nepočítá. „Věřím, že to peklo brzy skončí," říká Karina.

Na Ukrajinu se rodina vydala loni v listopadu. „Museli jsme dětem nechat vystavit pasy a dcera měla plánovanou operaci. Není to tam rozbombardované, ale v nemocnici jsme viděli, jak kolem prolétla raketa. Nebyl to příjemný zážitek," popisuje poslední návštěvu rodné země Irina.

Přesto se nemůže dočkat, až se tam vrátí. Stejně jako ostatní dospělí i děti, žijící dočasně v mělnickém kempu. „Kdybychom neměli děti, zůstaneme tam. Po válce se chceme vrátit, doma zůstala maminka. Manželova maminka je s námi tady v Mělníku, ale žije jinde," upřesňuje Irina.