Právě srpnová okupace má hodně společného s památkou Jana Palacha, který se 16. ledna 1969 před Národním muzeem v centru Prahy polil hořlavinou a zapálil, přičemž utrpěl zranění, jimž následně podlehl. Za hlavní motiv jeho činu je označován nejen protest proti potlačování svobod, ale i snaha vyburcovat svou obětí lidi upadající do pasivity až letargie a zapomínající na své nedávné nadšení pro myšlenky obrodného procesu v období takzvaného pražského jara. To v první polovině roku 1968 slibovalo reformy, mající masivní podporu veřejnosti. Všechny myšlenky na vytvoření „socialismu s lidskou tváří“ ale vzaly zasvé v noci z 20. na 21. srpna, kdy do tehdejšího Československa vstoupila vojska armád Varšavské smlouvy.