Novým rekordem se stalo jedenáct a půl metru v podání Richarda Wiesnera z country kapely Monogram, která hrála návštěvníkům tuhaňského setkání. Muzikant přitom soutěž vyhrál už loni.

V hodu válečkem zvítězila Pavlína Plicková, která dosáhla devatenácti a půl metru. O rekord nešlo, stejné délky před pár lety dosáhla už Jaroslava Weissgärberová.

Pánové i dámy se pak zapojili také do soutěže pití piva na čas. Muži museli zdolat co nejrychleji půl litru desetistupňového piva, vítěz Lukáš Obrajtr to zvládl za 2,9 sekundy. Ženy měly před sebou třetinku desítky, za nejkratší dobu, 4,53 sekundy ji vypila Tereza Šebková.

Voňavou soutěž, do níž přihlásilo pouťové koláče osm žen a jeden muž, tentokrát vyhrála místní rodačka, která žije v Byšicích, Ivana Jánová.

Loňská vítězka Monika Šulcová z Tuhaně před letošní poutí stála u trouby čtyři hodiny a upekla dvě stě padesát kusů koláčků skoro svatební velikosti. Tentokrát se spolu s další hospodyňkou dělila o druhé a třetí místo.

„Peču ráda, peču často," říká o své zálibě, která těší její rodinu i známé. Monika Šulcová, která pracuje jako učitelka ve Dřísech, zadělává na pouťové koláčky podle osvědčeného receptu. Má ho už léta a ani si nepamatuje, jak k němu přišla. „Náplně ale každý rok měním," vysvětluje s tím, že do letošní soutěže vybrala míchané náplně, například makovou s povidly nebo ořechovou s kokosem.

Doma prý po ní chtějí nejčastěji šťouchanou litou buchtu, což je rychlovka politá čokoládou, nebo peříčkový řez se smetanou.

Koláčovou soutěž zajišťuje už od prvního ročníku před dvanácti lety Jaroslava Weissgärberová. Koláče podle ní hodnotí nezávislá komise, složená většinou z hostů.

„Než se do koláčů pustí, hodnotí vzhled, zda jsou na pohled pěkné nebo nejsou-li připálené, pak se zaměří na to, zda jsou koláče sladké a šťavnaté, u náplní přitom hodnotí nejen chuť, ale i rozmanitost," říká o soutěži Jaroslava Weissgärberová. 

Setkání přátel aneb Den plný her a zábavy pořádá Tuhaň už od roku 2003. Z akce, která měla být poděkováním hasičům a dalším dobrovolníkům ze vzdálených míst, kteří Tuhani pomáhali o rok dříve při ničivých povodních, se stala tradice. Dodnes na ni přijíždějí přátelé z Malé Skály a Nového Města pod Smrkem, pokud nemají tak jako letos ve stejném dni ve svém kraji soutěže v požárním sportu.
Podle tuhaňské starostky Marcely Čechové ale obec v létě nežije jen zábavou. „Letošní rok je náročný na investiční akce," vysvětluje starostka.

Hotové už je zateplení sídla obecního úřadu a restaurace s obchodem, které jsou majetkem obce, i stavba nové mateřské školy se dvěma třídami. Školka původně sídlila na obecním úřadě a mohlo ji navštěvovat nejvýš jednadvacet dětí. „Nejméně deset dětí jsme každý rok museli odmítnout. Do nové školky, kterou otevíráme v polovině srpna, se vejdou všechny naše děti a ještě jsme mohli volná místa nabídnout okolním obcím," dodává starostka.

Dalším hotovým projektem je komunikace brandýským směrem, která je v době povodní jedinou přístupovou cestou do obce. „Býváme odříznutí, protože míváme zatopené obě přístupové cesty, od Větrušic i od Červených Písků. Při povodních jsme odkázáni právě na brandýskou silnici, která ale byla polní cestou, po níž se špatně jezdilo," připomněla Marcela Čechová.⋌