V Zákolanech odhalili pomník obětem velkého železničního neštěstí

Pomník z kamenného bloku ze žuly z Příbramska je rozdělený na dvě části. Jsou na něm jména zemřelých, křestní jméno a příjmení symbolicky roztíná kovová trhlina. „Je to symbol něčeho, co už se nikdy nemůže spojit, nejen osud přímo těch lidí, ale především osud jejich rodin, jejich blízkých, to vám změní celý život,“ uvedl při odhalení pomníku Martin Frind.

Středečního odhalení pomníku se zúčastnili i dosud žijící příbuzní obětí, které se podařilo pomocí matrik dohledat. Jak připomněla starostka Zákolan Lucie Witlichová, řada obětí byla přímo místních, některé z okolních měst a obcí. Pozvání přijal i primátor města Kladna Dan Jiránek a další vážení hosté.

Na tragédii dějiny přitom málem zapomněly a cedulka, kterou kdysi na nádraží umístil pamětník nehody Vladimír Černý, se ztratila. Obec se to proto rozhodla již vloni, v roce smutného výročí, napravit.

Při vlakovém neštěstí v Zákolanech zahynulo 14 lidí

Sedmou největší železniční tragédii z hlediska obětí na českém území v Zákolanech nezaznamenal ani obecní kronikář. „Před rokem se proto zastupitelé obce rozhodli tuto chybu napravit a vyhlásili veřejnou soutěž na výtvarné řešení pomníku. Soutěže se zúčastnili sochařka Dagmar Šubrtová, architekt Jan Červený, kreativní umělec Jano Zajíc a sochař Martin Frind. Všichni zúčastnění prezentovali své návrhy v květnu na veřejném zasedání, kterého se kromě zastupitelů a veřejnosti zúčastnil i historik umění Otto Urban. Jako vítězný návrh byl vybrán kamenný monument, který navrhl Martin Frind. Volba padla na tohoto umělce též z důvodu, že je vnukem jedné z obětí vlakového neštěstí, a jeho dílo má tak další symbolický význam,“ připomněla starostka Zákolan.

Po odhalení pomníku následovala přednáška profesora Milana Hlavačky o historii Buštěhradské a Duchcovské dráhy a přátelské posezení v Restauraci U Libuše.

Z Historie: čerpáno z dobového tisku a archivu pamětníka tragédie, Vladimíra Černého

Jak ukázalo tehdejší policejní vyšetřování, příčinou neštěstí byla lidská chyba a svoji roli sehrál i lednový mráz. Nákladní vlak jedoucí od Kladna měl zamrzlé brzdy a souprava se tak stala neovladatelnou. Podle policie nebyla tehdy použita ani záchranná brzda. Škody byly vyčísleny na dva miliony korun.

Na ten den si Vladimír Černý pamatuje dodnes. Byla sobota, mrzlo a on navštěvoval na měšťanskou školu v Kralupech nad Vltavou. Bylo mu patnáct a po vyučování se chystal na nádraží odjet zpět domů - do Zákolan. Musel pěšky. „Ke konci vyučování nám řekli, že v Zákolanech došlo k nehodě. Museli jsme těch sedm kilometrů pěšky, protože vlaky vůbec nejezdily,“ zavzpomínal muž.

Nehodu jednoho z největších železničních neštěstí na českém území tehdy způsobila lidská chyba. Dozorčí provozu připravoval ve stanici Kladno-Dubí k odjezdu nákladní vlak směrem do Kralup nad Vltavou. Pověřil vlakovou četu, aby provedla odmrazení jednotlivých vozů a přezkoušení tlaku v brzdách. Přestože pracovníci neměli potřebné zkoušky, vlak byl „zkontrolován“ a vypraven na trať. S osobním vlakem se měl křižovat v Zákolanech. Již cestou se ale zjistilo, že soupravu nelze ovládat. Jeho rychlost se stále zvyšovala a nešlo jej přibrzdit. Ve všech stanicích dostával strojvůdce příkaz: „Stůj, zastavte všemi prostředky!“

Zloděj ukradl motocykl a auto na dálkové ovládání

Chybějící zkoušky i zkušenosti měly za následek, že železničáři nepoužili všechny způsoby, jak nákladní vlak zastavit. „Záchrannou brzdu, jelikož byla zaplombovaná, nepoužili. Když strojvedoucí zpozoroval před sebou lokomotivu osobního vlaku, z lokomotivy vyskočil,“ píše se v policejním protokolu. Hned nato se vlaky střetly. První vagon osobního vlaku byl zcela rozdrcen.

„Stalo se to přímo na nádraží, blízko tehdejší továrny na piana. Vlakvedoucí stačil vyskočit. Místní tehdy vzpomínali na velkou ránu a houkání. A taky na roztrhaná těla. Bylo to ošklivé. Ten nákladní vlak od Kladna byl přetížený. Byl plný ingotů a železa. Prostě si nechal naložit víc, než souprava snesla,“ vzpomíná Vladimír Černý, který téměř polovinu ze 14 obětí neštěstí znal.

„Přímo ze Zákolan zahynulo pět lidí. Například mladá maminka dvou kluků. Nebo náčelník místního Sokola. Ten to tehdy odnesl nejvíc,“ dodal. Černý vzpomíná, jak tragédii vyšetřovala speciální komise. Na místo přijel dokonce osobně i tehdejší ministr dopravy Alois Indra. „Vyšetřovalo se i v noci. Svítili si na to z aut obrovskými vojenskými světlomety. Ty jsme předtím ještě nikdy neviděli.“

Škoda činila více než dva miliony korun, přičemž zcela rozbito bylo 36 vozů, částečně poškozeno osm, silně byly poškozeny dvě lokomotivy, zničena byla výhybka, 100 metrů kolejí a zabezpečovací zařízení. Doprava byla na trati obnovena 27. ledna 1964.

Hradům a zámkům chybí zahraniční turisté i školní exkurze