A už letí ven kocour, na kterém je hned vidět, že má za sebou zlé zkušenosti. Hubený, nemocný, kožíšek s lysinami až na kůži má plný blech a klíšťat.

Podle Jaroslavy Tiché z mělnického útulku byl kocour, který dostal jméno Toby, v hodně mizerném stavu. Ke všem strastem, které má za sebou, se přidalo ještě silné nachlazení a ušní svrab. „O jeho srst se dlouho nikdo nestaral. Má ji přitom delší, protože měl mezi předky nějaké dlouhosrsté plemeno. Má tam úplně holá místa, budeme ho muset oholit. Za dva měsíce mu ale naroste pěkný kožíšek," poznamenala Jaroslava Tichá.

Když Toby, kterému je asi sedm let, přišel do útulku, měl ze všeho strach. Teď je tam pátý den a už je jasné, že naštěstí na lidi nezanevřel. Těší ho každé pohlazení. Už má za sebou i návštěvu veterináře a pomalu nabírá ztracené síly.

Většina koček se do mělnického útulku dostává v bídném stavu, většinou jsou nemocné nebo je srazila auta. Zvláštní kapitolou jsou koťátka, kterých se lidé chladně zbavují. Většinou je nechají opuštěná ještě v době, kdy jsou závislá na matce a jejím mléku. Právě Jaroslava Tichá je pak noc co noc každé dvě hodiny krmí, aby přežila. Teď se stará i osm koťat. Dvě, kterým jsou asi dva měsíce, zachránili místní hasiči z kanálu. Další čtyři, kterým je přes měsíc, byla v krabici před útulkem, a poslední dvě, asi tři týdny stará, ležela v jiné krabici na sídlišti u popelnic. Jejich majitel čekal na tmu, nechal je tam totiž jen chvíli před půlnocí. Koťata tehdy byla tři, jedno z nich ale pobyt v chladné jarní noci nepřežilo.

Kočky z mělnického útulku čekají, až si pro ně někdo přijde a dá jim domov. Většinou ale čekají dlouho. A někdy úplně marně.
„Jsou přitom čistotné a zvyklé být mezi lidmi. Po tom, co mají za sebou, by jim nejlépe bylo u hodných lidí v bytech," připomněla Jaroslava Tichá.

Pomoci jim lze i krmením nebo stelivem, kterého se v útulku spotřebuje skutečně hodně. Lidé mohou přinést i věci po svých zvířatech, například pelíšky, záchody nebo škrabadly.