Každý dům má svůj příběh. Pokud je to navíc dům starý více než sto let, může nabídnout i velká překvapení. Ta se rozhodl odhalit Jan Matoušek, když před deseti lety zdědil dům s číslem popisným 33 na rohu ulic Husova a Zámecká v Mělníku.

„Polovinu domu jsme koupili před deseti lety, druhá patří mé matce a opravujeme ji asi dva roky. Na nákladné opravy jsme museli sehnat peníze,“ říká Jan Matoušek.

Původně mělo jít jen o běžnou rekonstrukci domu. Tehdy se ale Jan Matoušek dostal do sklepních prostor, kde na něho teprve čekala pořádná práce.
Pod domem objevil staré chodby, o kterých slýchával už jako malý, příliš se tím ale nezabýval. „Když jsme dům koupili, zkoušeli jsme najít místa, kudy by se dalo do podzemí dostat,“ vzpomíná.

Uklízení zaneseného sklepení začalo před dvěma lety. „Pomalu už se dostáváme směrem ke sklepům mělnického zámku, kam by prý měla vést tajná nebo úniková chodba. Věřím, že nás čeká ještě spousta objevených prostor a zajímavých nálezů, to ale znamená i hodně práce.“

Sklepy pod domem v Husově ulici byly v sedmnáctém století vykutány pravděpodobně kutnohorskými horníky, kteří tam hloubili také studnu, přístupnou z náměstí Míru. Ve sklepech se skladovalo víno a další věci. Důležité však byly zejména jako skrýš, kde se mohli lidé za války nebo při požáru schovat.
Před rokem 1907 byl dům zbourán. A tehdy zřejmě došlo k zasypání sklepů. Záhy dům začal znovu stavět Antonín Kaudský. Byl to nejen stavitel, ale také kostelník v chrámu svatých Petra a Pavla, spoluzakladatel Sokola v Mělníku a správce místního kina.

V posledních dvou letech byla v domě při vyklízení sklepů objevena spousta zajímavých věcí. Nejcennější je určitě oplatnice na výrobu hostií. Na velkých kovových kleštích jsou k vidění rytiny náboženských nápisů a obrázků. Podle archeoložky, se kterou se Jan Matoušek radil, jde o oplatnici z doby středověku. A skutečnou raritu.

Jediná nalezená a plná lahev růžového vína je stará zhruba sto let.

Ve sklepních prostorách byly objeveny i části kachlových kamen, pocházejících ze sedmnáctého století, staré noviny, lahve z mělnické sodovkárny nebo fajfky po příbuzném Antonína Kaudského.

Historií se Jan Matoušek dříve příliš nezabýval. Jak ale sám říká, v původně barokním domě nedaleko zámku se mu sama nabízí: „Stačí se podívat na půdě za trám nebo ze sklepa vynést pár kbelíků hlíny, a hned se vám odkryje kus dějin.“

Nový majitel nepátral pouze po věcných objevech. Pokusil se vyhledat také osoby související s domem.

„Našel jsem sestřenici nebo možná praprasestřenici Antonína Kaudského. Také se mi podařilo najít jeho vnučku a slíbené mám i setkání s příbuznou stavitele, která má k dispozici sto let starou kroniku celé rodiny. Na to se opravdu těším.“

Nejobtížnější je shánět peníze. Kromě svého platu a přivýdělku fotografováním je získává Jan Matoušek i prostřednictvím dotací. Město Mělník schválilo na jaře letošního roku příspěvek, který padne na vnější opravy domu, například fasádu, okna a střechu. Ucházet se bude rovněž o evropské dotace právě na vyklizení a údržby sklepů.

Ty by chtěl Jan Matoušek v budoucnu zpřístupnit veřejnosti, na čemž je ještě třeba se domluvit s ostatními majiteli a získat povolení od Báňského úřadu.
Prací okolo domu je hodně a postupují velmi pomalu. Na výpomoc tam docházejí i brigádníci a příbuzní Jana Matouška.

A co dále plánuje s tímto architektonickým skvostem? „Chtěl bych pronajímat prostory k uskladnění vína, případně vlastních vín, která by se dala prodávat. O pár pater výš bych proto rád zřídil menší vinotéku a kavárnu. Rád bych také otevřel galerii, případně jinak navázal na můj koníček, kterým je fotografování. Dům by tedy sloužil částečně komerčně, v podkrovní části si představuji bydlení,“ vysvětluje cílevědomý muž.

Přes všechny překážky a námahu jako jediný zápor zmiňuje se smíchem nízké stropy: „ Dost často se tu praštím do hlavy.“

Nadšenců do objevování dávno zapomenutých míst je přitom v Mělníku více. „Sklepy jsou tady v centru asi pod každým domem, do čištění se dali také lidé z knihkupectví Želva, hotelu Beránek nebo majitelka pizzerie na náměstí. Takže nás bláznů je hodně. Jedinou překážkou jsou asi jako všude peníze.“

(Leona Markalousová)