„Ve škole je to zábavnější než ve školce. Máme samé kreslení a jen někdy počítáme," to jsou slova Klaudinky Klementové, která teprve před dvěma týdny nastoupila do první třídy mšenské základní školy. Společně s ní tam byli prostřednictvím Mělnického deníku i čtenáři.

A to, že se malé slečně ve škole zalíbilo, je vidět opravdu na první pohled. Natěšená, s taškou na zádech, vychází ze dveří jejich domu na mšenském Podolci. Do školy ji doprovází její maminka Martina, která je učitelkou na druhém stupni.

„Každý den se ptá, kolik hodin bude ještě spát, než půjde zase do školy. Nemůže ani dospat," směje se maminka čiperné holčičky, která každý den vyskakuje ze své postele patnáct minut před sedmou hodinou.

Po cestě do školy, která vede ulicí Na Klůčku, se školačka téměř chlubí tím, že každý den od paní učitelky dostávají domácí úkoly. „Včera odpoledne jsem dělala za domácí úkol takové malé puntíky do kroužků. A předtím jsem zase dokreslovala trojúhelníky, kolečka a čtverce," popisuje žákyně 1.A.

Každé ráno její kroky směřují přes šatnu rovnou do družiny, kde si hraje s ostatními dětmi. „V družině si hrajeme, máme všelijaké soutěže, posloucháme pohádku a pak chodíme na hřiště," líčí Klaudinka, kterou společně s ostatními malými dětmi vodí paní družinářka do jejich tříd.

Kdo tam na ni čeká? Kamarádka Sára, s níž sedí v jedné lavici už od prvního školního dne. „Musely jsme si ale se Sárou vyměnit místa, protože ona píše levou a já zase pravou rukou, takže bychom do sebe bouraly při psaní," vysvětluje mi dívenka, která se s většinou dětí ve třídě zná už ze školky. Jen čtyři děti viděla v prvním školním dni poprvé.

„Všechny děti jsou dobrý. Nejvíc se ale bavím se Sárou, Terezkou a Danielou."

Klaudinku i její spolužáky si paní učitelka Jaroslava Matúšková zatím chválí. „Zvládají to výborně. Už ale začínají pomalu vystrkovat růžky," říká s úsměvem 
a dodává, že její žáčkové jsou na školu dobře připraveni už ze školky.

První dva dny se prvňáčkové prý jen tak rozkoukávali po škole, záhy ale začali s uvolňovacími cviky. „Cvičíme ručičky a věnujeme se dalším pohybovým aktivitám, protože děti ještě nevydrží dlouho sedět na jednom místě. Takže to chce vždycky nějakou hru. Zatím to ještě neberou jako učení," líčí třídní učitelka, která se svými malými svěřenci začíná počítat na prstech, učí je číselnou řadu a kreslit geometrické tvary. A dokonce už se začínají seznamovat i s angličtinou.

„Máme tady Sárinku Huban, jejíž tatínek je z Irska, takže umí mluvit moc dobře anglicky. Určitě to pomůže ostatním dětem. Zatím ale říkala, že není učitelka," vypráví pozitivně naladěná Jaroslava Matúšková, do jejíž třídy chodí deset holčiček a jen pět chlapečků. ⋌…8