Během pracovního dne vypije sedm až devět litrů vody. Musí, jinak by ve výhni, kde v létě teploty přesahují šedesát stupňů Celsia, nevydržel. Pracovištěm Jaroslava Lauba je totiž dodávka s obří maketou kuřete s křupavou kůrčičkou na střeše. Od rána až do podvečera tam stojí u grilu.
Každý čtvrtek po sedmé hodině ráno, kdy většina lidí teprve snídá nebo je na cestě do práce, už jeho dodávka stojí na mělnickém náměstí Karla IV. A Jaroslav Laub si připravuje všechno, co potřebuje na dlouhý den.

Žije sice v Brňanech nedaleko Litoměřic, ale s dodávkou plnou vonících kuřat jezdí každý den do jiného města.
Většina lidí si v létě ráda vyjede k vodě, schová se do stínu a dá si studené pivo. Jaroslav Laub ale i v těch největších vedrech tráví deset hodin denně před velkým grilem. Kromě kuřat tak trochu griluje i sám sebe.

„V létě je to hodně náročná práce, to musím přiznat. Když je venku kolem sedmadvaceti až třiceti stupňů, je tady za tím pultem u grilu kolem šedesáti,“ říká Jaroslav Laub. Podle něho se ale na takové podmínky dá zvyknout.

Stoupá přitom spotřeba tekutin. Během své pracovní doby tak vypije nejméně pět velkých lahví vody.
S úmorným vedrem ale náročnost voňavého zaměstnání nekončí. „Vzhledem k tomu, že gril musí pořád běžet, nemůžu to tu jen tak zavřít a zajít si někam na oběd,“ vysvětluje Jaroslav Laub. Odpor ke grilovaným kuřatům si zatím naštěstí nevypěstoval. S chutí si je občas dá.

Jaroslav Laub je mezi lidmi na ulici rád. „Baví mě grilovat pro ně kuřata, aby měli co jíst,“ vysvětluje, zatímco napichuje chlazená kuřata na grilovací jehly.

Občas se mezi nimi objeví i nějaké to vepřové žebírko. „Uvědomujeme si, že ne každý jí drůbež rád. Snažíme se jim nabídnout víc možností,“ dodává.

ZUZANA DVOŘÁKOVÁ