Miloš Bohoněk navíc podnikl se svým kamarádem výpravu na Khan Tengri a Pik Pobedy na Ťan-Šanu. K horolezectví oba sourozence přivedli jejich rodiče. Celá rodina se před dvěma roky vydala společně do Mexika. Bezmála čtyř a půl tisícovou horu La Malinche tam zdolal i tehdy devítiletý Matouš Bohoněk.

Poprvé v Asii

Miloš a Vendula podnikli s rodiči první cestu do Asie v roce 2011. Jejich cílem bylo pohoří Pamír. ,,Rodiče tam jezdili, když studovali na vysoké škole. Byli tam několikrát, protože tehdy se nedalo jezdit pořádně do Alp nebo do Dolomit. Směli jen do zemí bývalého Sovětského svazu. Máma vylezla na Pik Korženěvské. S tátou lezli na Pik Komunisma, ale kvůli počasí se na vrchol nedostali," vysvětluje Miloš.

Před třemi lety rodina Bohoňkových vyšla dvě sedmitisícovky, Pik Lenina v Kyrgyzstánu a Muztagh Ata v Číně. Tehdy se Vendula ve svých devatenácti letech stala nejmladší Češkou, která překonala hranici 7000 metrů nad mořem. ,,Třeba už mě od té doby někdo předběhl, ale nevím o tom. Nijak jsem po tom nepátrala, dodává Vendula.

Před samotným výstupem na Pik Lenina byla nutná aklimatizace, která může někdy trvat i déle než týden. ,,Nejdřív jsme šli na jeden kopec bokem. Ten byl vysoký asi jako Mont Blanc. Pak jsme šli zase zpátky dolů do základního tábora," popisuje Vendula začátek procesu aklimatizace, při kterém si horolezci postupně připravují jednotlivé tábory a zvykají si na nadmořskou výšku a řídký vzduch.

Už se nevrátil

,,Na Khan Tengri jsme potkali jednoho horolezce, který tam přijel s tím, že chce za celé léto vylézt pět sedmitisícovek. Začal pozdě a šel nahoru hned bez aklimatizace. Už se nevrátil. Zřítil se na vrcholovém hřebenu," popsal Miloš smutnou příhodu z pozdějšího výstupu na sedmitisícovku v pohoří Ťan-Šan, kam se vydal loni se svým kamarádem.

Bohoňkovým však horská nemoc příliš potíží nezpůsobila. ,,Já si myslím, že jsme výšku snášeli docela dobře. Jsou lidi, kteří skončí v základním táboře a nemůžou dál. Každého z nás pár dní bolela hlava. Miloš byl úplně v pohodě nebo to aspoň nepřiznal," řekla Vendula a dodala, že nikdo z nich před výstupem nijak cíleně netrénoval. Trápila ji však zima. ,,Jsem od nás z rodiny největší zmrzlina. Vždycky ráno, když jsme vyšli, tak mi byla tak dvě hodiny zima, než vyšlo sluníčko. Museli jsme se budit hodně brzo. Když jsme šli na vrchol, tak jsme vstávali ve tři ráno," řekla Vendula. Nejdelší část cesty bylo potřeba odbýt dopoledne kvůli pozdějším lavinám a riziku pádu do trhlin.

Rozmary počasí

Nejhorší je v horách nevyzpytatelné počasí. ,,Nějaké předpovědi sice jsou, ale nedá se jim moc důvěřovat," říká Miloš. ,,Den před výstupem na vrchol nám volali ze základního tábora vysílačkou, že další den má být hnusně, abychom nikam nechodili," dodala Vendula. Ten den bylo nakonec skvělé počasí a rodina vrchol Pik Lenina úspěšně zdolala. ,,Spousta lidí, co tam přijede, to nevyleze. Není to kvůli tomu, že by to nezvládli, ale kvůli tomu, že je špatné počasí," vysvětlil Miloš.

Samotný vrcholový den bývá nejdelší. ,,Vrchol je jen na půli cesty. To není konec. Člověk se ještě musí dostat dolů," říká Miloš. Na vrcholu se prý člověk nesmí dlouho zdržovat, lepší je jít co nejrychleji zase zpátky. Sestup podle něj může být náročnější než samotný výstup. Únava a dehydratace můžou způsobit vážné problémy. Při sestupu z Muztagh Ata rodina pomohla íránskému horolezci, který upadl do bezvědomí kvůli náročným klimatickým podmínkám.

Po návratu z výpravy byli oba dva sourozenci o několik kilogramů lehčí. ,,Člověku je tam pořád mizerně. Nemá chuť na jídlo a moc toho nesní. Vždycky jsem tam shodil, takže je to taková doporučená odtučňovací kúra. Myslím si, že to vyjde i levněji, než platit tady drahého dietologa," vtipkuje Miloš.

Bohoňkovi si s sebou na výpravy nesli hlavně sušené jídlo, instantní polévky, těstoviny nebo ovesné vločky se sušeným mlékem. ,,Logicky jsme s sebou netáhli litry vody, rozpouštěli jsme si sníh na plynových vařičích. Zajímavé je, že jsme tam vlastně strávili několik hodin jen vařením," říká Miloš.

Padá tam hodně lavin

Miloš Bohoněk vyrazil loni se svým kamarádem z právnické fakulty i na Khan Tengri v Kyrgyzstánu a na Pik Pobedy, která leží na hranici s Čínou. Miloš nakonec zdolal jen první z nich, na Pik Pobedy se horolezci nedostali právě kvůli špatnému počasí. ,,Ten rok na Pobedu nevylezl nikdo, protože padalo hodně sněhu. V podstatě skoro každý den sněžilo. Odpoledne se vždycky zatáhlo, bylo hnusně a foukalo. Padá tam hodně lavin," řekl Miloš a dodal, že Pik Pobedy je z celé oblasti nejméně navštěvovaná, nejnebezpečnější a nejnáročnější sedmitisícovka. ,,Znovu se o ni už asi pokoušet nebudu, na světě je spousta jiných zajímavých kopců," říká.

Nejmladší člen rodiny

Asijské velehory však nebyly jediným cílem rodiny Bohoňkových. Vendula se svým otcem vylezla na dvě sopky v Indonésii. V Mexiku se rodina vypravila na hory La Malinche a Pico de Orizaba. První z nich zdolal i nejmladší člen rodiny Matouš. ,,My jsme chtěli jít původně buď na Popocatépetl, nebo na vedlejší Iztaccíhuatl. Obě však byly zavřené, protože Popocatépetl čmoudil," dodala Vendula.

Miloš Bohoněk by rád překonal hranici osmi tisíc metrů, takové výstupy jsou však finančně náročnější. ,,Na osmitisícovkách se v podstatě platí vstupné. Lokální vládě tam člověk musí zaplatit desetitisíce. V Nepálu vyloženě žijí z turistického horolezeckého ruchu," říká. Jeho sestra Vendula se do budoucna chce držet spíše evropských pohoří.


Miloš a Vendula Bohoňkovi pocházejí z Mělníka a k horolezectví se dostali díky rodičům. ,,Místo dovolené k moři jsme jezdili na hory," říká Vendula. Jako děti jezdili s rodinou do Tater nebo do Alp. Sourozenci se nejdříve věnovali hlavně závodnímu lyžování, o horolezectví se začali více zajímat až na vysoké škole. V zimě si udržují kondici na umělé stěně, občas vyrazí i na skály. Oba chodili na mělnické gymnázium. Miloš (24) nyní studuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, Vendula (22) na 1. lékařské fakultě UK.

Jana Procházková