„Tím, že se dnes projevuje sucho a klimatické změny, nelze dopředu naplánovat počty sečí. Naším cílem je, aby město bylo udržované a kvalitně posekané s tím, že to nesmí být v neprospěch životního prostředí,‟ říká Željko Filipovič a dodává, že kdyby letos nadále pršelo jako v červnu, mohlo by se sekat v normálním režimu. „Jestli však bude v červenci a srpnu sucho, musíme zpomalit tempo,‟ dodává Željko Filipovič s tím, že Mělník udržuje zhruba 45 hektarů travnatých ploch, o jejichž sekání se starají technické služby.

Podle Filipoviče se město snaží v současnosti kombinovat čtyři druhy sečí, a to mulčování, při němž se posekaná tráva nesbírá, aby pomáhala udržovat v půdě vlhkost a zároveň trávník hnojila, vyšší seč, kde se trávník neseká až k zemi, ale nechává se delší okolo deseti centimetrů, mozaiková seč, v jejímž rámci se poseče jen část trávníku a zbytek se nechává růst, a květné louky, kdy se tráva nechá dorůst a vykvést.

Doporučení ke kombinování způsobů sekání trávy a udržování její zhruba deseticentimetrové výšky získalo i město Neratovice. „Nejčastější seče by měly být u reprezentativních trávníků v centru města,‟ řekl starosta Roman Kroužecký a dodal, že Neratovice dbají na to, aby se nesekalo zbytečně. „Nechali jsme si také aktualizovat už pár let starý pasport zeleně,‟ přibližuje starosta.

Podle Romana Kroužeckého loni představovala regulace sekání trávníku v souvislosti se situací v životním prostředí jedno z velkých témat ve městě. „Veřejnost má na tuto tématiku různé názory. Když nesečeme, nadává nám, že v trávníku přebývají klíšťata, když sečeme, nadává nám, že je suchá půda. Snažíme se dělat nějaký kompromis,‟ vysvětluje starosta.

Podobnou zkušenost s ohlasy veřejnosti na regulaci sekání trávy má i Kostelec nad Labem. „Minulý rok nás půlka lidí kritizovala za to, že sekáme moc, a druhá za to, že sekáme málo,‟ říká Kateřina Poláková, referentka odboru životního prostředí a správy města, a podotýká, že letos se debata na toto téma ještě nerozpoutala.

„Máme intenzivněji navštěvované plochy jako například dětské hřiště, které sekáme v normálním režimu, a pak takové, které se nacházejí trochu mimo zástavbu nebo ve svahu v parcích. Ty sekáme dvakrát až třikrát do roka,‟ přibližuje Kateřina Poláková.

Které plochy sekat a které ne, vyhodnocuje i odbor životního prostředí v Kralupech nad Vltavou. „Jsou tu plochy, které standardně sečeme. Kolem řeky nebo mezi sídlišti. Ale jsou tu i například louky, kde tráva dosahuje vyššího vzrůstu. Záleží na vyhodnocení konkrétního teritoria,‟ říká tiskový mluvčí města Aleš Levý.

Jiří Štraub