Jejich cílem je chránit pozemky, na nichž se nacházejí zdroje podzemní pitné vody.

Na začátku sedmdesátých let minulého století bylo podmínkou vzniku dvou nových vrtů u Mělnické Vrutice a Řepínského Dolu právě zalesnění blízkých pozemků. Od té doby hospodaří společnost Středočeské vodárny na ploše přes sto hektarů, kde jsou vedle lesa ještě cesty, vodní zdroje nebo pásmo vysokého napětí.

Podle lesního hospodáře vodáren Josefa Chramosty se většina stromů, mezi kterými jsou hlavně smrky, ale i borovice, modříny, duby nebo jasany, blíží k věku čtyřicet let. „Zaměřujeme se proto na výchovu stávajících i nových porostů po obnově lesa,“ vysvětlil Chramosta.

Vodohospodáři přitom musejí bojovat zejména s kůrovcem. „Kůrovcové kalamity z větší části naplňují naši povolenou těžbu,“ poznamenal lesní hospodář. Škody v lesích zůstávají i za zvěří, která okusuje stromky.

Jako ochranu proti škůdcům ani okusu přitom nesmějí vodohospodáři použít žádné chemické přípravky. Jejich lesy jsou totiž v pásmu ochrany vodních zdrojů prvního stupně, kde platí přísný režim. Také bující plevele proto musejí likvidovat mechanicky, zejména vyžínáním a mulčováním.

Pomáhá jim přitom i technika. K dispozici mají například štěpkovač, mulčovač, lesní frézu a lanový naviják.