Tamní hasičský sbor funguje teprve čtyři roky, ačkoliv první zmínky o něm pocházejí už z roku 1883. Dlouhá léta však žádní hasiči ve Vojkovicích nebyli, nikdo přitom pořádně neví, kdy a proč byl vlastně původní sbor zrušen.

Když současní členové sboru nedávno přišli za starostkou obce Janou Koberovou s tím, že by si rádi naspořili peníze na vlastní prapor, starostka dlouho neváhala a nabídla jim pomoc. „Před rokem o povodních nám tihle mladí kluci pomáhali až do listopadu, kdy čerpali studně a vyklízeli sklepy. Proto jsme se jako obec rozhodli, že jim na prapor přispějeme. Bylo to takové naše poděkování za jejich obětavost," řekla Jana Koberová.

Netrvalo dlouho a hasiči se skutečně dočkali. V sobotu představil jejich starosta David Hubička nový prapor veřejnosti. „Lícová strana má červenou barvu ohně. Na ní je zobrazen náš hasičský znak, který jsme si sami vytvořili," představil podobu praporu. „Také je tam zobrazen rok 1883, kdy byl založen první hasičský spolek ve Vojkovicích. Na obou stranách praporu jsou v rohu symboly obce. A na rubové straně, která má modrou barvu vody, pak je svatý Florián s malým učedníkem. Myslíme si totiž, že právě učení mladých je přínosem pro všechny," vysvětlil a doplnil, že na proporu se skví také pečlivě vybraný slogan vojkovických hasičů – Ne pro zisk a slávu, k ochraně a ku pomoci.

Peter Kováč pak praporu slavnostně požehnal a hasičům popřál, aby jim nasazení a rozhodnutí pomáhat druhým vydrželo v každodenním životě, ne pouze tehdy, když na sobě mají uniformu.

Můj rychlý postup byl asi trochu nezvyklý, přiznává starosta hasičů

Když před čtyřmi lety ve Vojkovicích vznikal sbor dobrovolných hasičů, David Hubička u toho nebyl. Dnes však je tento kriminální policista, který pochází z Hostína u Vojkovic a žije v nedalekých Kralupech nad Vltavou, starostou sboru.

Jak a kdy jste se ke sboru vlastně dostal?
Přidal jsem se až rok poté, co tady sbor vznikl. Naverbovali mě kamarádi a můj strýc, který mě ukecával, abych do toho šel. Když pak zjistili, že jsem celkem schopný, navrhli mě na starostu.

To byl tedy rychlý postup.
To ano. A asi trochu nezvyklý.

Kolik členů v současné době váš sbor má?
K dnešnímu dni je to čtyřicet sedm členů. Ale pravidelně nás chodí takových patnáct nebo šestnáct, ostatní jsou hlavně přispívající členové.

Účastníte se také soutěží v požárním sportu?
Prozatím ne, moc nám to nevychází časově. Každý víkend totiž jezdíme dělat pořádkovou službu na fotbal. Nicméně se snažíme účastnit takových těch sranda-mačů, kde není potřeba příliš velká příprava.

Jak se udržujete v kondici? Přece jen být hasičem je poměrně fyzicky náročné.
To máte pravdu. Já osobně třeba hraji fotbal, ostatně takových nás je víc. A pak samozřejmě pořádáme cvičení, při kterých prověřujeme fyzickou zdatnost všech členů. Je to nutné, aby nám někdo při zásahu nezkolaboval.

Bydlíte v Kralupech. Stíháte dodržovat čas nutný pro výjezd, když musíte do akce?
Čas k výjezdu, kdy se musíme všichni sejít a vyrazit, je patnáct minut. Není to snadné, ale stihnout se to dá. Ostatně nejsem jediný, kdo takhle dojíždí.

Největší akcí, kterou jste v roli dobrovolného hasiče zažil, byly loňské povodně. Jaké to pro vás bylo?
Byl to pro nás pro všechny tak trochu křest ohněm. První týden, kdy se neustále hlídala hladina vody, jsme skoro nespali. Když se pak voda rozlila, evakuovali jsme lidi a později jsme pomáhali s úklidem. To už bylo přece jen lepší, večer jsme se totiž mohli jít vyspat a trochu si odpočinout. Doufám, že letos se to nebude opakovat, ale když se podívám na situaci na Moravě a jak na jihu pořád prší…