Jsou tam sami, kromě seniorského páru, který střídám na židli v rohu místnosti. Tam sedávají lidé, jenž se u voleb zdrží delší dobu, než je nutné. Chodí to tak na mnoha malých obcích. „Všichni se tu známe. Lidé přijdou, odvolí, a pak si tu s námi posedí. Je to příjemné, protože jinak tu nemáme moc co dělat,“ říká členka komise Růžena Dudáková. A není divu.
Hořínský volební okrsek číslo tři, kterým je právě místnost ve Vrbně, má na seznamu 92 potenciálních voličů. V průběhu obou volebních dnů přišlo do urny vhodit svůj hlas pouze 38 lidí. „Hodně lidí, kteří tu mají nahlášené trvalé bydliště, tu už nežijí. Odstěhovali se po povodních v roce 2002,“ vysvětlil nízký počet voličů zapisovatel Václav Studecký. Ten je ve volební komisi ve funkci zapisovatele už od začátku devadesátých let. „Hrozně to letí, už to beru jako samozřejmost,“ říká s úsměvem Studecký.
Co si všichni čtyři členové komise pochvalují, je klid. „Jinde jsou třeba chvílemi fronty a lidí musejí čekat. To se nám tady stát nemůže,“ podotýká Hana Drahotová. Volný čas vyplňují volební komisaři ve Vrbně hlavně povídáním. „Nemáme tu karty, nebo stolní hry. Jen tak prostě mluvíme o všem možném. Takové ty vesnické drby,“ směje se mladý předseda komise Vít Bradáček. „A taky si hodně vyměňujeme recepty na jídla,“ nastínila jedno z témat Růžena Dudáková. „A taky tu pořád něco jíme. Hana nám například udělala výborné zákusky,“ doplňuje jí předseda komise.
Každý rok se někteří obyvatelé Vrbna diví, že musejí předkládat komisi občanský průkaz. „Je to trochu úsměvné. Ptají se, proč nám ho mají ukazovat, když je stejně známe. Musíme jim vysvětlovat, že to je kvůli platnosti dokladu,“ říká Vít Bradáček.
