Že ale díky nim mohou vzniknout nejen domečky, stromečky nebo třeba neumělé podobizny rodičů, o tom se přesvědčila desítka lidí, která v sobotu dopoledne dorazila do velkoboreckého volnočasového centra na kurz akvarelu. Vedla ho malířka Jitka Zajíčková, se kterou se vedoucí Volnočásku Jiřina Hokešová seznámila už o minulých Velikonocích.

„Tehdy měla mít výstavu v Polepech, jenomže ne u Štětí, ale u Kolína. Já jsem ovšem o seznámení s její tvorbou moc stála, a tak jsem jí napsala," popsala Jiřina Hokešová.

Slovo dalo slovo a po tři čtvrtě roce se Jitka Zajíčková konečně objevila ve Velkém Borku. Přivezla s sebou na ukázku nejen několik svých prací, ale hlavně dobrou náladu a chuť do práce. Tou pak nakazila všech devět dam a jednoho mladého muže, kteří do ateliéru dorazili. O kurz malování akvarelem měli přitom zájem i další.

„Víc lidí jsme bohužel vzít nemohli. Deset je maximum, aby se lektorka mohla každému dostatečně věnovat," poznamenala vedoucí centra. Hned však dodala, že už nyní plánuje další společné setkání. „Bude to na konci března nebo začátkem dubna," prozradila, než si odešla schovat vlastnoručně namalovaný obrázek.

Co dalšího se chystá ve Volnočásku
20. a 21. února, vždy od 17 hodin – výroba šperků pravým smaltováním
13. března, od 17 hodin – kurz drátkování, tématem budou Velikonoce
27. března, od 17 hodin – výroba velikonočních dekorací ze sena
7. června, od 9 hodin – kurz vícebarevné indonéské voskované batiky

Výtvarnice Jitka Zajíčková: Malba akvarelem je rychlá technika

Jitka Zajíčková se zabývá spoustou záslužných činností. Vytváří šperky z nejrůznějších materiálů, vymýšlí nové recepty na slané i sladké dobroty, vyrábí si vlastní mýdla nebo píše články na téma poruchy učení do odborných časopisů, tvoří pracovní listy a spolupracuje na projektu na podporu dětského čtenářství Pohádky pro společné čtení. Její největší životní láskou je však malování.

Co vás přivedlo právě na malířskou dráhu?
Váhám, zda moje malování lze vůbec nazývat malířskou dráhou. Teď vážně, mým hlavním motorem jsou moje děti. Když jsem s nimi byla doma, zjistila jsem, že se mi nelíbí knihy a časopisy, které jsou pro ně určené. Začala jsem proto sama vytvářet různé pracovní listy a omalovánky.

Od toho je ale k ilustraci dětských knížek ještě poměrně daleká cesta…
Časem jsem navázala spolupráci s jedním internetovým serverem pro rodiče a děti, pro který jsem vytvářela cyklus různých grafomotorických cvičení, omalovánek i článků o dětském čtenářství. Věnovala jsem se i recenzování dětských knih. Později jsem začala přispívat do projektů, které podporují nedonošené děti (např. Pohádky pro kulíšky) a jejich rodiny a děti s poruchami učení. Díky projektu Pohádek pro kulíšky jsem dostala možnost ilustrovat pohádku písničkáře Jiřího dědečka nebo pohádku výborné spisovatelky Renaty Štulcové.

A co výroba šperků a dalších uměleckých předmětů?
To je můj další způsob, jak si zaměstnat ruce. Díky těmto aktivitám  si odpočinu od jiných oblastí své činnosti. Ráda zkoumám možnosti materiálů a cesty, jak je využít. Tak jsem se dostala například k tvorbě recyklovaných šperků z PET lahví. Velku výzvou pro mě byla akce Prsten denně, kdy jsme s podobně nadšenými výtvarníky z jednoho internetového portálu po celé září pracovali na jednom prstenu denně.

Jak se vlastně stalo, že jste se ocitla právě ve Volnočásku?
Za to vděčím paní Jiřině Hokešové, která mě loni v dubnu oslovila a skoro rok mě uháněla, než jsme se domluvily a podařilo se nám dát tento kurz dohromady. Moc jí za to děkuji, je tady výborné zázemí. Věřím, že bude-li zájem, znovu se tu za čas sejdeme a budeme v kurzu pokračovat.

Dnešní lekce byla určená začátečníkům, co všechno bylo jejím obsahem?
Seznámili jsme se s technikou akvarelu, s tím, jaké pomůcky při malbě používáme. Naučili jsme se barvy míchat, řekli jsme si, jak docílit různých efektů. A na závěr si každý namaloval vlastní květinové zátiší.

Asi už máte s kurzy pro veřejnost zkušenosti.
Ano, výtvarné dílny už jsem vedla jak mezi dětmi na základní škole, tak s dospělými. I do projektu na podporu dětského čtenářství jsme zamontovaly s kolegyní výtvarné dílny. Možnost výtvarného projevu je pro děti velmi důležitá, i dospělí by si občas měli dopřát možnost rozvinout svou kreativitu a je jedno, zda si někdo uvaří něco dobrého, vyrobí poličku, uplete svetr nebo třeba něco namaluje. Musím říci, že možnost předávat svoje poznatky dále mě moc baví a naplňuje. Je příjemné vidět, když i účastníci kurzu propadnou lehkosti a kouzlu plynoucích barev.

Co je na akvarelu tak výjimečného, že vás právě tento způsob malby zaujal?
Mám ráda transparentnost a spontaneitu, kterou akvarel umožňuje. Barvy plynou po papíře, žijí si svůj vlastní život a já je jen usměrňuji. Ráda pozoruji drobnosti kolem sebe, ztracená pírka, omleté oblázky, kouzlo okamžiku… Akvarel mi pomáhá tyto krásy snadno a s lehkostí zachytit. Malba akvarelem je relativně rychlá technika, při které člověk nenadělá moc nepořádku a během hodiny či dvou může mít hotový celý menší obraz. Mám třeba moc ráda večery, kdy děti už spí, já si v kuchyni vybalím barvy, namaluji si obrázek, ráno všechno zase složím – a je hotovo. I když rodina musí občas strpět, že nechávám barvy a štětce válet úplně všude.

VIZITKA
Jitka Zajíčková pochází z Kolína, ale už dlouhá léta žije v Praze. Vystudovala filozofickou fakultu, obor informační věda a knihovnictví. Kolem knih se ostatně točí celý její život. Věnuje se oblasti dětského čtenářství, ilustrovala několik pohádek a básniček pro děti, spolupracuje s weby pro děti a rodiče, občas píše návody na tvoření s dětmi do dětských časopisů. Je vdaná, má dvanáctiletého syna a osmiletou dceru. Také vyrábí šperky, ráda vaří a má-li čas, čte si.