V Neratovicích patří mezi alespoň částečně bezbariérové školy Základní škola Ing. Plesingera-Božinova. Ředitel Jaroslav Kužel uvedl, že výtah, který mohou tělesně postižení žáci využívat k přepravě z přízemí do jednotlivých pater školy, tam funguje už pět let. „Před časem jsme tu měli vozíčkáře, kvůli kterému jsme o výtah usilovali. Bohužel se nám ho podařilo dokončit až ve chvíli, kdy tento žák povinnou školní docházku úspěšně ukončil," poznamenal ředitel s tím, že výtah byl zbudován společně s přístavbou školy z evropských peněz.

V současné chvíli do školy žádní tělesně postižení žáci nedocházejí, přesto výtah nezahálí a alespoň občas se rozjede. „Na škole máme velký počet sportovních tříd. Každou chvíli proto přijde někdo z žáků se sádrou na noze," popsal Jaroslav Kužel. „Takovému žákovi pak půjčíme čip od výtahu, aby nemusel do třetího patra šlapat pěšky. My zdraví to zvládneme, ale se sádrou to není žádná legrace," doplnil s tím, že přestože má škola výtah, není zcela bezbariérová. Například do jídelny nebo do tělocvičny by se vozíčkář bez pomoci nedostal.

V Mělníku jsou i nové toalety

Podobně je na tom také Základní škola Jindřicha Matiegky v Mělníku, kde je podle ředitele Vladimíra Škuty výtah pro zdravotně tělesně postižené žáky instalovaný hruba čtyři roky. „Jsme jediná bezbariérová škola v Mělníku, město si nás před časem vybralo a pomohlo nám výtah pořídit," připomněl ředitel a dodal, že vyjma výtahu má škola v každém patře také zbrusu nové toalety pro tělesně postižené. Ty však zůstávají nevyužívané, alespoň prozatím. „V současné době k nám žádný žák, který by tato zařízení využíval, nechodí. Nicméně jsme připravení, pokud by měl někdo s tímto druhem handicapu zájem nastoupit," upozornil.

Stejně jako v Neratovicích také na mělnické škole je přesto výtah občas v provozu. „Pokud má některý z žáků nějaký dočasný problém s pohybem, může výtah využívat. Jenom v něm nesmí jezdit sám, ale s doprovodem," doplnil Vladimír Škuta s tím, že výtah je zabezpečený klíčem. Kdo jej nemá, nesveze se.

Dva vozíčkáři v Kralupech

Ani v Kralupech nejsou vozíčkáři z řad školou povinných dětí bez šance. Na Základní škole Generála Klapálka došlo podle ředitelky Dagmar Knöpfelmacherové před časem k rekonstrukci právě za účelem zprovoznění bezbariérového přístupu. „Naše škola nebyla bezbariérová, ale snažili jsme se a podařilo se nám udělat určité změny, díky kterým je možné, aby k nám docházeli žáci s tělesným postižením," připomněla ředitelka a dodala, že školu v současné chvíli navštěvují dva vozíčkáři. „Máme pro ně k dispozici samozřejmě i speciálně upravené toalety," poznamenala s tím, že v budově školy se přesto nachází několik vozíčkářům nepřístupných míst. „Ale rozhodně nejde o nic podstatného," vysvětlila.

Ve větších městech je tak vždy možné najít alespoň jednu školu, která je uzpůsobená k tomu, aby ji navštěvovali žáci zdravotně tělesně postižení. Problém s bezbariérovým přístupem zůstává spíše na vesnicích a ve městech, kde se škola nachází ve staré budově. Jako je například ta v Kostelci nad Labem.
„Bezbariérový přístup do budovy školy nemáme a ani o něj neusilujeme," uvedla ředitelka tamní školy Zdenka Zelenková. „Myslím, že by ani nebylo dost dobře možné ho v naší škole vybudovat. Navíc jsem se za celou svou kariéru nesetkala s tím, aby přišel někdo, kdo by bezbariérový přístup potřeboval či vyžadoval," dodala žena, která působí na pozici ředitelky Základní školy Terezy Stolzové už více než dvaadvacet let.