Ti si ale přes předchozí upozornění jiné ubytování nezabezpečili. Do jednání proto vstoupil zdejší městský úřad a vyjednal s novým majitelem prodloužení jejich vystěhování.

Přesto, že radnice neměla povinnost řešit jejich následné bydlení, sociální pracovnice vytipovaly několik bytů, kam se měli nájemníci možnost nastěhovat. Všechny nabízené alternativy však Romové odmítali s tím, že nechtějí bydlet odděleně. Málokdo z nich si uvědomoval, že pokud by odmítali bytový dům opustit i přes případnou písemnou výpověď, musel by se o ně sice postarat městský úřad, ale ztratili by tak domovskou příslušnost dle posledního místa bydliště. V tomto případě hrozilo, že by se mohli lehce ocitnout ve zcela jiném městě kdekoliv na území republiky. Navíc by museli oželet i hojně využívanou pomoc v hmotné nouzi a nemohli by ani požádat o státní příspěvek na bydlení. K tak razantním opatřením naštěstí nebylo potřeba přistupovat.

„Ráda bych v této souvislosti ocenila činnost Jany Weinlichové, naší terénní sociální pracovnice, která odvedla opravdu dobrou práci a všem bývalým obyvatelům lokality pomohla najít slušné bydlení a pokud byl z jejich strany zájem i zaměstnání,“ říká vedoucí mělnického Odboru sociálních věcí a zdravotnictví Drahomíra Pavlíková.  

Ta na náš dotaz potvrdila, že všichni obyvatelé domu u kruhového objezdu na Pšovce již bydlí. I když se pro ně nepodařilo získat bydlení pohromadě, jsou údajně v nových nájemních bytech spokojeni. V Mělníku jich přitom zůstává necelá polovina. Podle slov Drahomíry Pavlíkové jich ovšem pracuje jen minimum.

„Největší radost máme z Romů, kteří nyní žijí v Kralupech nad Vltavou. Bydlí na ubytovně a všichni úspěšně pracují. Svůj nynější život si dokonce pochvalují a tvrdí, že se takhle dobře nikdy předtím neměli.“ Zároveň přiznává, že se kolegyni Weinlichové podařilo u tamní romské komunity získat důvěru a navázat tolik potřebnou spolupráci.

Osud domu č .p. 1108, který je místními obyvateli přezdíván „domem hrůzy,“ je však nejistý. Po vystěhování romských rodin ještě více zchátral. Co s objektem nadále zamýšlí jeho současný soukromý majitel, se dá jen těžko odhadnout. Jak se zdá, odstrašující nemovitost nechává prozatím klidné i zodpovědné orgány, jejichž pravomoci se jeví jako bezzubé…