Sokolí páry si totiž výškové stavby v areálech tepláren či elektráren oblíbily jako svá hnízdiště (přičemž firmy, které pro ně na vhodných technologických objektech chystají sokolí budky, spolu tak trochu na dálku „soupeří“ v tom, kdo se setká s větší přízní těchto majestátních ptáků).

Obsazeno v nich bylo deset sledovaných hnízd, připomněl regionální manažer komunikace Skupiny ČEZ pro severozápadní a střední Čechy Ota Schnepp. Přičemž zmínil pozorované lokality po celé republice: Dětmarovice, Dukovany, Ledvice, Mělník, Počerady, Poříčí, Proboštov, Prunéřov, Temelín, Trmice, Třeboradice a Tušimice. V připravených budkách zahnízdilo zmiňovaných deset párů sokolů stěhovavých; o tři více než předloni.

Hned několik zklamání

„Bohužel nejen pro lidi byl loňský rok podivný, a tak ne všem párům se podařilo vyvést mladé,“ poznamenal Schnepp. S tím, že nakonec se mláďat rozletělo do světa „pouze“ 11 ze čtyř zahnízdění. „I to lze ovšem považovat za úspěch, zvláště když od roku 2011, kdy Skupina ČEZ začala aktivně spolupracovat s ornitology na záchraně vysoce ohroženého sokola stěhovavého, spatřilo na ochozech komínů či chladicích věží světlo světa minimálně 95 mláďat,“ konstatoval.

Podle slov ornitologa Václava Berana možná i víc; počátky byly totiž spojeny pouze s využíváním dalekohledu, což sokolí dorost nemuselo odhalit přesně. Až časem došlo na používání fotopastí, jejichž instalace či výměny po naplnění fotkami jsou spojeny i s kroužkováním mláďat. A hned pět z loňských sokolčat se učilo poznávat svět pohledem na středočeskou krajinu!

 

Sledování budek se odborníci z organizace Alka Wildlife věnovali od začátku února do konce září – a poznatky se velmi proměňovaly. Velmi slibné začátky zahnízdění vystřídalo zklamání plynoucí ze zjištění, že u tří elektráren a jedné teplárny se naděje na sokolí potomstvo rozplynuly – byť původně bylo v jejich budkách zaznamenáno od dvou do čtyř vajec. Posléze se ukázalo, že buď zmizela – nebo byla nalezena zastydlá či neoplozená. Další pár, mladý a nezkušený, si vybral ke hnízdění telekomunikační kabeláž na komíně. S tím, že neuspěje, Beran počítal předem.

„Ne o všech párech se přitom dá říct, že jsou nezkušené, zvláště když dříve byly schopny vyvést až čtyři mláďata,“ poznamenal ornitolog. Co se v neúspěšných lokalitách Počerady, Prunéřov, Tušimice a Trmice přihodilo, vysvětlit neumí: nahoře měli ptáci klid a i klimatické podmínky lze hodnotit jako příznivé. Dá se jen konstatovat, že takhle to někdy v přírodě chodí. V jednom případě ornitologové zaznamenali výměnu partnera.

Podél trasy horkovodu

Dvojnásobný úspěch při odchovu sokolího potomstva zaznamenali ornitologové v Elektrárně Ledvice na severu Čech – a rovnou pět mláďat se loni vylíhlo ve středočesko-pražské oblasti. V Elektrárně Mělník, jež zásobuje teplem část Prahy, měli sokoli jedno mládě – zaznamenáno zde bylo i to, že hnízdící samice měla na noze německý odečítací kroužek – a hned čtyřčata vychovali (stejně jako i předloni) sousedé hnízdící na komínu v areálu Třeboradice.

Z lidského pohledu by je vlastně bylo možno považovat za blízké příbuzné. Obě lokality spravuje v rámci struktur ČEZ společnost Energotrans – a třeboradická teplárna na okraji metropole, nacházející se v městské části Praha-Čakovice, vlastně má za úkol přihřívat vodu putující do hlavního města z mělnické elektrárny u Horních Počapel. Tentokrát zde do sokolího společenství přibyli tři samičky a jeden sameček. Čtyři mláďata se ještě vylíhla v Dukovanech.

Sokoli nejsou sami

V souvislosti s pobytem dravců ve svých areálech se Skupina ČEZ pochlubila také poštolkami, což jsou rovněž sokolovití ptáci. Dlouhodobě se jim daří v oblasti jadernách elektráren Dukovany a Temelín – a poštolky se usadily také v Elektrárně Poříčí ve východních Čechách a Elektrárně Dětmarovice na severu Moravy. I ty mají připravené sokolí budky – sokoli tam však loni nebyli pozorováni.