V rybníce se ráchají děti. Nevadí jim, že trochu mrholí. A bláto mají až za ušima. Nabírají ho do kbelíků, které pak řetěz jejich kamarádů podává až ke stavebnímu kolečku. Hned vedle stojí malé týpí.

„Děláme indiánskou vypalovací pec,“ hlásí děti a obalují v zásobách bláta stará prostěradla. Ta spolu s pletivem nahradí bizoní kůže.

V týpí leží na jámě obložené cihlami rošt. Až se začne v peci topit, bude na něm ještě drátěný koš plný věcí, které děti na táboře vyráběly z hrnčířské hlíny, například sumerské destičky a korále. Děti už se s Dášou Chladovou, která na táboře vede výtvarné dílny, domlouvají, jak se budou střídat při nočním přikládání.

„Po šesti hodinách, kdy je v peci dost žhavých uhlíků, se stane něco neuvěřitelného, z vršku týpí začne stoupat půl metrů vysoký modrý plamen, to znamená, že už teplota stoupla na správnou teplotu, která je skoro 900 stupňů Celsia,“ vysvětluje Dáša Chladová.

Ráno se všichni radují, když z koše tahají svá díla. „Zážitky mají o to silnější, že se od začátku na všem podíleli a vědí, co jim to dalo práce,“ připomíná výtvarnice, která se věnuje dětem v Základní umělecké škole v Libčicích nad Vltavou i ve výtvarných ateliérech Stanice techniků - Domu dětí a mládeže hlavního města Prahy.

Stanice techniků také tábor ve Lhotce u Mělníka pořádá. A nabízí dětem nejen výtvarné dílny, ale i fotografické nebo filmové. Táborový týden je plný umění i práce, třeba v temné komoře. Ta je v chatce spolu se střižnou a počítači. Děti vedené lektorem fotografování Jaromírem Santlerem neztrácejí čas.

Zatímco se vyvolávají černobílé snímky, které fotily na kinofilm, upravují své digitální záběry v programu Photoshop. „Většina dětí zná digitální focení, ale s kinofilmy i jejich vyvoláváním se tu setkaly poprvé. U vývojky a zvětšováku jsou pak jako přilepení, baví je to, po technologické stránce je pro ně klasická fotografie zajímavější,“ vypráví Jaromír Santler.

Dětem se ve fotografickém ateliéru věnuje i praktikant Michal Horáček. Právě on přišel s nápadem vytvořit průměrný táborový obličej. „Vycházel jsem ze zajímavého projektu rakousko-uherské armády, jehož výsledek jsem kdysi viděl na výstavě v Mánesu. Vyfotili tehdy přes tisíc vojáků a ze snímků sestavili právě tvář průměrného vojáka,“ vysvětluje sedmnáctiletý student umělecké školy.

Na začátku byly fotky pětatřiceti táborníků, které se na počítači ve vrstvách skládaly na sebe.

„Rysy se stále měnily, když jsme se blížili k závěru, překvapilo mě, když se mi při pohledu na průměrnou tvář vybavila Mona Lisa nebo madona. Kdo ví, z kolika tváří vycházeli při malování staří mistři,“ říká Jaromír Santler, který už dvacet let vede fotokluby pro mládež. A úspěšně.

„Když berou na Hellichovku deset fotografů, šest i více z nich jsou právě jeho žáci,“ chválí kolegu Dáša Chladová. Z prestižních pražských uměleckých škol, přezdívaných Hellichovka a Hollarka, je na táboře ve Lhotce u Mělníka hned dvanáct studentů. A všichni jsou odchovanci lektorů Stanice techniků a libčické základní umělecké školy.
Od malířského stojanu a temné komory míří děti na táboře ještě do filmového ateliéru, kde na ně čeká lektor Martin Krupa. Společně pracují například na snímcích Dva bratři, Krádež nutely z táborové lednice nebo Osudový sen. Každý má jinou roli, režisér, producent, scénárista, herec…

Na námětech a scénářích se ale svými nápady podílí celý tým. „Pracujeme animační technikou, ke které nemusíme mít kameru, stačí fotoaparát. Herci se stejně jako animované postavičky na záběrech posouvají v pohybech. Dá se udělat spousta hezkých obrazových gagů,“ vysvětluje Martin Krupa.

„Bavilo nás to,“ shodují se sestry Vyhnalíkovy z Prahy, čtrnáctiletá Tereza, která dostala hlavní roli dívky, jíž se zdá o příšerkách, a desetiletá Míša, která hrála právě příšerku.

Tábor ve Lhotce u Mělníka, který si ve dvou týdnech užilo skoro devadesát dětí, je o skvělých zážitcích, nových zkušenostech a spontánní tvorbě.

„Před výsledkem upřednostňujeme proces, právě to vytváří atmosféru, která tu spontánnost umožní. Pokud by to bylo obráceně, děti by to vnímaly jako brzdu, kterou by to skutečně bylo,“ dodává Dáša Chladová.