Z našeho mělnického regionu se této sportovní disciplíně velice aktivně věnuje Aneta Loužecká, studentka třetího ročníku Dvořákova gymnázia v Kralupech nad Vltavou. A dokonce v ní i závodí. V české ledolezecké reprezentaci je jednou z nejmladších adeptek uvedeného sportu. Se svým projektem, který představila veřejnosti na počítačové síti vloni, se probojovala až do finále internetové soutěže pod názvem „Už vím“. Tu uspořádala Česká spořitelna. Aneta nastínila krátký příběh, jak se k horolezectví a zdolávání ledových stěn dostala. Tím oslovila celou plejádu zejména mladých lidí ve věku 18 - 28 let. A ti jí pomohli svým hlasováním zajistit podporu jejího velkého snu - odjet trénovat do míst na Aljašce, která jsou pokryta věčným ledem.

Z celkem devíti stovek přihlášených vybrala hodnotitelská porota projekty 21 finalistů, kteří bojovali o hlasy příznivců. Anetu podpořilo na internetu něco přes 4 000 hlasů. Ambasadory a hlavními posuzovateli dílčích projektů byli Eliška Podzimková, dnes velice populární mladá výtvarnice a ilustrátorka, Paulie Garand (vlastním jménem Pavel Harant), český rapper a producent, a Radek Jaroš, věhlasný český horolezec, první Čech, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez kyslíkového přístroje. Na každého z konečného úzkého kruhu sedmi vyhodnocených čekal od České spořitelny bonus ve výši 250 000 Kč k realizaci vysněného projektu.

To Anetě Loužecké umožnilo odcestovat na podzim minulého roku do vysněného cíle ve státě, nacházejícím se na západním pobřeží Spojených států amerických, v oblasti pacifických států v západním regionu USA. Aljaška, která leží převážně na stejnojmenném poloostrově, je nejsevernějším a nejzápadnějším státem USA. Odletěla tam s nezbytnou horolezeckou výbavou společně s Luckou Hrozovou, aktuální světovou ženskou „jedničkou“ v ledolezení. Před odjezdem obě strávily nespočet hodin učením metodiky ledolezení, ale i samotným tréninkem včetně zdokonalování fyzické přípravy.

Aneta musela Lucii Hrozovou hodně přemlouvat, aby s ní jela, protože ona v té době byla v rekonvalescenci po operaci kolene. Nakonec obě pro jistotu doprovázel otec Libor Hroza, trenér a majitel holešovické lezecké stěny v Praze.

close Aneta Loužecká, studentka třetího ročníku Dvořákova gymnázia v Kralupech nad Vltavou se věnuje ledolezení. A dokonce v ní i závodí. V české ledolezecké reprezentaci je jednou z nejmladších adeptek uvedeného sportu. info Zdroj: Archiv A. Loužecké zoom_in

Autor: Archiv A. Loužecké

Cílem jejich cesty byl ledovec Matanuska. Se svou délkou 43 km vypadal zdálky majestátně a šířkou přes šest kilometrů se jedná o největší ledovec ve Spojených státech, který je ovšem jediný dostupný automobilem. Z místa pobytu se všichni vydávali na túry s tím, že přespávali i pod stanem.

A tady Aneta získala první zkušenosti s lezením na přírodním ledu, na něž se nesmírně těšila. A jak si pamatuje na svůj úvodní vstup na ledové pole? „I když jsem před cestou celé léto trénovala výstupy s použitím cepínu a stoupacími železy s ostrými hroty, tzv. mačkami, přesto jsem musela zvládnout spoustu pro mě nových momentů. Třeba tak banální věc, jako je pouhá chůze při přesunu po ledovcové pláni během hledání místa vhodného ke stoupání vzhůru. Protože jsme sem dorazily s Luckou v září, musely jsme lézt pouze po ledovci. Podle místních lezců tu byla nebývalá a extrémně vysoká denní teplota spojená s táním. Stávalo se, že při lezení v ledové jeskyni tam z jejího do modra nádherně zbarveného stropu kapala voda tak hustě, že to připomínalo vytrvalý déšť,“ vzpomíná Aneta na svůj aljašský pobyt.

Poprvé tam uviděla ve volné přírodě losy, bobry i orly. Nádherná a nezapomenutelná byla i mihotající se polární záře nad obzorem. Vlastní ledovec je překvapil četnými malebnými ledovými věžemi a hlubokými trhlinami v masívu, v nichž se shromažďovala odtátá voda. I do nich obě ledolezkyně slaňovaly a opět vylézaly s pomocí speciálního vybavení. A nikde ani živáčka, jen pokojné ticho a klid.

Kempování pod stanem u jednoho z jezer prý bylo naprosto parádní - jen úžasná divoká příroda, teplem sálající oheň a tříčlenná česká sportovní výprava. Jednou je ale ve tmě překvapila světla přijíždějícího terénního vozu. Ten u nich v určité vzdálenosti zabrzdil. Vystoupili tři mladí ozbrojení muži a vydali se směrem k nim a ohni. Kempujícím trochu zatrnulo, ale jistota přítomnosti reprezentanta silného pohlaví v týmu je zklidnila. Návštěvníci je ale začali přátelsky zdravit a vysvětlovat, že jsou příslušníky americké armády a momentálně loví po okolí divoká zvířata. A také prý, když viděli v dálce světlo táboráku, je přišli varovat, protože v okolí se pohybuje černý baribal, což je nejčastější severoamerický druh medvěda. Naštěstí se ale české skupině vyhnul, protože až později viděli běžet dva větší exempláře huňáčů, ale naštěstí už jen z okénka automobilu.

Strach měly obě lezkyně před odjezdem především z toho, že se budou muset „poprat“ s mrazem, s rizikem pádu z výšky a nástrahami tamní divoké přírody. Všechno ale nakonec dopadlo docela dobře. Nechaly za sebou „otisk“ v nedotčené aljašské přírodě v podobě výstupů do míst, kam se česká noha předtím určitě dlouho nedostala. A to za to rozhodně stálo!

close Aneta Loužecká, studentka třetího ročníku Dvořákova gymnázia v Kralupech nad Vltavou se věnuje ledolezení. A dokonce v ní i závodí. V české ledolezecké reprezentaci je jednou z nejmladších adeptek uvedeného sportu. info Zdroj: Archiv A. Loužecké zoom_in

Autor: Archiv A. Loužecké

Prvovýstup Anety tohoto typu nebyl rozhodně žádnou procházkou. Musela při zdolávání výšek zúročit vše, co se dosud naučila. Lezení po sklovitě hladké stěně, vytvořené přírodou, není nijak jednoduché, přestože se každý lezec jistí lanem. Sama se o tom přesvědčila. V jedné chvíli se po stoupání vzhůru začala rychlostí blesku řítit z ledového srázu. Pokusila se alespoň ostrým cepínem přibrzdit svůj pád. Velmi duchapřítomně se sice v rozhodující vteřině razantně rozmáchla, ale nešťastně se současně strefila ostrou špičkou do vlastního prstu. Inu, jak se - v tomto případě paradoxně - říká, neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Žádná ledová trhlina ani ostrý kámen, zamrzlý v ledu, však pod ní nebyl, ale odnesl to ještě i její kotník. Naštěstí chladivého materiálu k utlumení bolesti bylo kolem opravdu nepřeberně…

V následujícím období česká horolezecká naděje A. Loužecká z Kralup absolvovala finále „Evropského poháru v ledolezení“ v Domžale ve Slovinsku v prosinci minulého roku. Zde docílila sedmého místa ve velké konkurenci lezců. O týden později se v dalším kole evropského poháru, tentokrát na Slovensku, umístila na třetím místě. A byl to současně i její dosud nejvýraznější výsledek. Následně jako jediná zástupkyně České republiky postoupila počátkem února 2019 na světovém poháru v italském Rabensteinu v uvedené disciplíně z kvalifikace lezení na rychlost a v semifinále získala 13. pozici z celkových 18 startujících. V lezení na obtížnost skončila 23. Jak sama uvádí, byla to pro ni opět „velká škola“. Chce se stále více zlepšovat a zdolávat další podobné výzvy, jako byl úspěšný „útok“ na aljašský ledovec, kde si splnila svůj velký sportovní sen.

Jiří Herain