Posádky sanitek záchranné služby si musejí často poradit s vážnými poraněními, s nimiž se u dopravních nehod setkávají. K haváriím osobních vozů vyjíždějí takřka denně. Během své služby se ovšem záchranáři musejí vypořádat i s mimořádnými událostmi, mezi něž patří například nehoda autobusu plného cestujících.

A právě na tu se v rámci simulovaného cvičení připravovali záchranáři ze středočeských stanic v tělocvičně Střední soukromé zdravotnické školy v Mělníku, a to v rámci kurzu pro vedoucího zdravotnické složky Integrovaného záchranného systému. „Simulujeme příjezd sanitních vozů k havarovanému autobusu. První posádka na místě musí prověřit terén, roztřídit zraněné. Postupně přijíždějí další síly," přiblížila členka organizačního týmu a mělnická záchranářka Jana Pospíchalová.

Na posádky sanitek, kterými byly týmy záchranářů z Mělníka, Kutné Hory, Berouna, Kladna, Rakovníka nebo Sedlčan, čekalo v tělocvičně mnoho zraněných cestujících. Ty představovali perfektně namaskovaní studenti mělnické zdravotnické školy, která se na kurzu společně s Pracovištěm krizové připravenosti Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje podílela.

Na správné provedení všech úkonů dohlížel Pavel Urbánek ze Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof, podle něhož nešlo až tak o zásady lékařského ošetření, jako spíš o rychlou orientaci v terénu a organizaci zásahu.

„Kurz je připraven s přihlédnutím ke statistickým údajům z mimořádných událostí, k nimž opravdu došlo. Rozsah poranění se nastaví tak, aby byly mezi cestujícími dvě až sedm procent mrtvých, zhruba osm procent pacientů ve vážném stavu a dvě procenta těch, kteří vyžadují urgentní převoz do nemocnice. Zbytek jsou lehčí zranění," vysvětlil předseda sekce Medicíny katastrof, který do Mělníka dorazil z Brna.

Podle něho je zásadní rozdíl mezi pacienty, kteří musejí být rychle ošetřeni na místě, a těmi, které musejí záchranáři co nejrychleji dopravit do nemocnice. „Zatímco jedni by zemřeli během transportu, druzí by zemřeli bez transportu na místě. S tím si musí poradit takzvané lékařské třídění," uvedl Pavel Urbánek a dodal, že záchranáři se během kurzu museli naučit také to, jakým způsobem mají událost hlásit dispečinku nebo jak má vedoucí zásahu organizovat zapojení dalších posádek záchranných vozů. „Učili se organizaci celého zásahu, aby všechny kroky za sebou následovaly tak, jak mají," doplnil Pavel Urbánek.

Se zhruba dvaceti zraněnými studenty si musela poradit i Jitka Callerová, která byla součástí berounského týmu. Ta brala účast na kurzu, který se v rámci Středočeského kraje koná dvakrát ročně, jako dobrou přípravu do praxe. „Trénovat se musí úplně všechno. Pokud k podobné situaci dojde v reálu, dokážeme se díky kurzu lépe orientovat. V praxi jsem ale naštěstí zatím žádné hromadné postižení osob nezažila," vylíčila svůj názor účastnice kurzu.