„Dneska už víme, že když v Českých Budějovicích vymetají vodu z náměstí, tak máme dva dny na to, abychom se vystěhovali.“ To jsou slova zálezlického starosty Jiřího Čížka. Pronesl je den před 15. výročím ničivých povodní, které část obec zdevastovaly 15. srpna 2002. 

Velká voda ve vesnici ležící na rovné pláni mezi dvěma největšími českými řekami tehdy způsobila to, že k zemi šlo v obci 121 budov, z toho 61 těch, které měly svá popisná čísla. Rozdíl tvoří například hospodářská stavení a menší domky. 

Proč právě Zálezlice se staly symbolem povodní v roce 2002 v celé republice? „Od naší obce teče Vltava 800 metrů, k Labi máme 4,5 kilometru. Když na soutok řek dorazila povodňová vlna, nemohla se voda vejít do menšího koryta. To, co se vrátilo zpět, zasáhlo právě naši obec,“ vysvětluje Čížek. Ten byl ještě v roce 2002 běžným rodákem bez veřejné funkce. Už tehdy však vydatně pomáhal s organizací pomoci, stejně jako při druhé povodni v roce 2013. To už byl starostou. 



Dnes neváhá mluvit o tom, jak a kdo obci pomohl. Kolik peněz dostali jednotliví obyvatelé obce, kterým se po tragické zkušenosti jiné moravské vsi z povodní v roce 1997 začalo říkat České Troubky. „U nás každý, kdo přišel o dům, dostal od obce 210 tisíc korun. 30 tisíc korun věnoval každému kraj. Další pomoc byla individuální. Něco přišlo od charity, něco věnovali různí soukromníci,“ řekl Čížek.

Vysvětluje také odlišný přístup, který Zálezličtí praktikovali vůči takzvaným povodňovým turistům. Zatímco z jiných obcí je vyháněli, oni je naopak posadili na loď a provezli. Pak jim nabídli možnost, jak přispět na pomoc. „Mohli buď přispět na konto, nebo si vybrat podle toho, co viděli, komu pomůžou. Někdo věnoval pár stovek z důchodu, ale přijel i člověk, který tu po obci rozdal půl milionu korun,“ říká Čížek.

Od povodní v roce 2002 obec tvořila projekt na stavbu ochranné hráze. Ta se začala stavět v roce 2012. V následujícím roce však přišla další ničivá povodeň. Hráz ještě nebyla dokončena. „Rychleji prostě ta hráz dostavět nešla. Já často říkám, že tu hráz jsme nedostavěli pozdě, ale další povodeň přišla příliš brzy,“ tvrdí starosta. I tak část rozestavěné hráze pomohla přesměrovat vodu mimo některá území a výsledná škoda ani výška hladiny nedosáhly hodnot jako v roce 2002. 



V posledních letech obec využívá řady dotačních titulů a vyzbrojuje se proti případné další živelné pohromě. Kromě zmíněné hráze staví větrolamy. Postavila také takzvané povodňové sklady.

„Nechali jsme se inspirovat první obcí za německou hranicí za Hřenskem. Postavili jsme sklady v místě, kam voda nedosáhne. Lidé z obce si tam budou moci nanosit věci, po opadnutí si je zase vyzvednout. V současné době máme hotovou první etapu, která obnáší budovu o rozměrech 12 x 20 metrů,“ říká starosta.

V současné době v nich skladují techniku, například sekačku, která se stará o sekání trávy na nově postaveném hrázi. „Je v ní také loď, která by nám měla při velké vodě pomáhat například v boji proti zlodějům,“ doplnil Čížek. Na druhou etapu mají vydáno stavební povolení, ale slíbené peníze zatím kraj neschválil. 

Ačkoliv v obci není jediná restaurace, společenský život tu prý nestrádá. V budově naproti obecnímu úřadu je v přízemí velký sál, nahoře ubytovna. „Lidé se tu schází buď na fotbale, nebo při akcích, které se snažíme často pořádat. Výjimeční jsme i tím, že na těchto akcích nevybíráme vstupné, pořádá je obec pro místní. Měli jsme tu například na MDŽ skupinu Šlapeto, povyprávět přijel režisér Zdeněk Troška. Vystupovala tu i Heidi Janků, v poslední době jsou tu módní i takzvané retroplesy,“ říká starosta a dodává, že v budově naproti působí i baráčníci, myslivci a další spolky.

Na rok 2002 vzpomínají 15 let poté už spíše s úsměvem. „Samozřejmě, že všechno špatné je pro něco i dobré. Jsme obec bez dluhů, je tu spousta nových domů. A spory, které vznikly po tehdejší povodni kvůli lidské závisti, už také odezněly,“ uzavřel starosta Zálezlic Jiří Čížek.