Mělnické vinařství, jehož tradice sahá až do dnešních dnů (byť dnes ve vazbě hlavně na Roudnici nad Labem), je to, o němž mnozí četli v čítankách: právě mělnické víno obsahovaly pověstné „čtyry lahvice“, jež policejní komisař František Dedera koupil Karlu Havlíčkovi Borovskému na cestu do vyhnanství v Brixenu. A čtenáři Národních listů si ve válečné době mohli přečíst, jak je koupě mělnického vína výhodná: nejen kvůli zdravotnímu prospěchu doporučovanému lékaři, ale i cenově: i přes válečné zdražování téměř všech potřeb a nové zavedení daně z koňaku a šampaňského nabízelo ředitelství knížecího vinařství „všem příznivcům mělničiny příležitost k doplnění zásob za ceny nezdražené“. Ostatně zdraví prospěšné vlivy, jež právě mělnickému byly v historii přisuzovány, opakovaně ve svých pracích připomínal i legendární vinařský odborník Vilém Kraus starší, narozený deset let po zveřejnění onoho mělnického inzerátu.

Nynější připomínka této nabídky vyvolala pozornost. „Veľmi rada sa budem držať doporučení lekárov,“ reagovala na facebooku Erika Tučková. A přitakávají další uživatelé. „Konečně kloudnej příspěvek,“ napsal třeba Jirka. A Dáša Šulcová souhlasí: „Konečně dobré řešení“. Také třeba Šárka Kuželová by byla pro: „Výborný návod!“

Jakkoli by se to leckomu zamlouvalo, bohužel nejde o řešení, které by se dalo naroubovat na dobu koronavirovou. Potvrzuje to ostatně už i bližší prozkoumání inzerátu knížecích vinařů: jako prospěšné nabízejí své produkty pro ústrojí zažívací; nikoli dýchací. Vinná medicína tak následně nemohla nijak zasáhnout do boje s pandemií takzvané španělské chřipky, jejíž smrtící běsnění si na sklonku „velké války“, jak se tehdy říkalo, nezadalo s děním na frontách. I o ní mohla být řeč v hodinách dějepisu, zvlášť pokud byl kantor sečtělý a žáci zvídaví. Třeba v souvislosti s událostmi kolem vyhlášení samostatného československého státu 28. října 1918, kdy pedagog mohl připomenout k účasti studentů na dění v ulicích, že ti tehdy měli chřipkové prázdniny (a to by bylo, aby alespoň ten největší šprt nenamítl: jakápak chřipka v říjnu, když ta přece přichází v období od ledna do března).

Informace o této pandemii ostatně mohou přinést nějaké poznatky i pro dnešní problémy s šířením koronaviru. A ne; nejde o odvozování souvislostí z často zmiňovaného vysvětlení, proč se jí říká „španělská“ (toto království se do první světové války nezapojilo, a tudíž nemělo důvod informace zatajovat a cenzurovat – na rozdíl od ostatních státy majících obavy, že znalost rozsahu katastrofy by podkopávala jejich válečné úsilí). Z historie se můžeme dozvědět, že epidemie, jejíž hlavní vlny procházely světem v letech 2018–2020, trvala zhruba dva a půl roku. A i bez toho, co dnes víme o možnostech očkování, se situace vyvinula tak, že mutující virus dospěl do stadia, kdy zabíjel méně.