„Plácala jsem maltu i krémy,“ říká s nadsázkou Zdena Krimlová z Libiše, bývalá stavařka se sladkou zálibou, kterou je pečení dortů.
U trouby ale nestrávila po návratu ze stavby každou volnou chvíli, dlouhá léta jezdila také orientační závody sériových vozů.
Péct se učila už jako malá holka s maminkou. „Bylo to v padesátých letech minulého století, peklo se z toho, co tehdy bylo,“ vzpomíná.
Teď mají amatérské cukrářky skoro neomezené možnosti, hodně jim přitom pomáhá internet. Tam se také na portálu, kde se scházejí amatérské kuchařky, seznámila Zdena Krimlová s dalšími ženami, které mají shodnou zálibu. Dorty. Těm se také věnovaly na sobotním srazu v Cítově, kam přijely i ze vzdálených míst, například z Aše, Olomouce nebo dokonce i ze Slovenska.
Zdena Krimlová to měla z Libiše blízko, asi osmnáct kilometrů. Ve vesnici u Neratovic žije odmala. „Sice jsme se asi pětkrát stěhovali, pořád ale jen po Libiši,“ vypráví.
Doma za pecí ale neseděla. „V době, kdy jsme s kamarádkou závodily, jsme projely celou zemi, od západních Čech až na Slovensko. Poznala jsem přitom krásná místa, která by mě jinak asi ani nenapadlo navštívit,“ vrací se Zdena Krimlová k pětadvaceti letům za volantem závodního vozu.
Dorty peče už čtyřicet let,dětem,vnoučatům,známým… „Už zase vrčíš, říkával mi manžel, když mě slyšel z kuchyně rámusit s robotem. K oběma mým zálibám, závodění i pečení, byl ale tolerantní,“ vypráví Zdena Krimlová. Její kuchyně prý vypadá skoro jako cukrářská dílna. Ale neodolala a pořídila si v Cítově další formičku na marcipánové kvítky.
Přestože má tak sladkou zálibu, zůstává štíhlá. „Když peču, nenapadne mě ochutnávat, jen co musím, třeba jestli je v krému dost rumu,“ vysvětluje. Sama si pochutná asi nejvíce na kynutých makových koláčích, takových, jaké peče na svatby.
play_fill
