Příšernou a dlouhou cestu k cíli, kterým byla psychiatrická léčebna, má za sebou osmašedesátiletý muž ze sídliště v mělnické Vlasákově ulici. A spolu s ním městští strážníci, kteří ho na ní přes jedenáct hodin provázeli.

Zmatený nedělní příběh začal patnáct minut před desátou hodinou, kdy se na mělnické strážníky obrátil muž z místního panelového domu, že mu už od svítání kape ze stropu voda. Majitel bytu v poschodí nad ním mu ale odmítal otevřít dveře a nechtěl ani zavřít kohoutky. Stejnou zkušenost měli později i strážníci, dokázali však citlivými slovy získat důvěru seniora - a do bytu se dostali. Cestou do kuchyně, kde stále tekla až na zem teplá voda, procházeli skládkou. Všechny místnosti byly plné odpadků, lahví, zapalovačů, svetrů a dalších věcí.

„Majitel bytu se přitom choval hodně zmateně a se strážníky mluvil dost nejistě,“ prohlásil ředitel mělnické městské policie Ladislav Hošmánek. Záhy už do Vlasákovy ulice mířila záchranka a seniora vezla do mělnické nemocnice. Od poledne do soumraku, kdy stále stejně zmateného muže našla sousedka sedícího na schodech před domem, je prázdné místo. Jisté je, že před devatenáctou hodinou převezla sousedka muže zpátky do nemocnice. Tam ale nemocný senior zůstat nesměl.

Podle Hošmánka lékař muže nehospitalizoval s tím, že řešení je na strážnících. Těm nepomohla ani rada sociální pracovnice. Její závěry byly shodné s lékařovými. Senior zatím stále zůstával s hodnou sousedkou.

Úlohou strážníků přitom bylo chránit noční město, ne vozit nemocné lidi do vzdálených míst. Spasil je až lékař záchranky, který ve Vlasákově ulici zasahoval už ráno. Slíbil, že se na seniora přijede podívat a bude–li to nezbytné, zajistí jeho převezení do psychiatrické léčebny. Sousedka se vrátila s unaveným mužem domů a čekali na sanitku.

Ve stejné době zvonil u strážníků telefon. Náhle jim volal neurolog z mělnické nemocnice, že nemocného muže opět vyšetří a zařídí jeho cestu na psychiatrii.

Služební vůz strážníků dojel pro seniora domů a mířil zpátky do nemocnice. Po vyšetření mohl pacient konečně cestovat do psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích.

Zda se mu odborné pomoci mohlo dostat dříve než v pozdním večeru, zůstává otevřenou otázkou. Stejné je to s jeho osamělým putováním z nemocnice domů. Podrobnosti k případu jsou zatím neznámé, vyjádření mělnické nemocnice se nám do uzávěrky úterního vydání listu získat nepodařilo. Čekáme rovněž na rady ministerstva zdravotnictví, jaké řešení by u pacientů v podobném stavu ve volném dni ve městě s nemocnicí bez psychiatrického oddělení bylo vhodné.