Vědci z Akademie věd České republiky se zaměřili na zmapování genetiky populace rysů, kterou označují kvůli místům výskytu jako česko-bavorsko-rakouskou. Výzkum potvrdil nízkou genetickou rozmanitost. Z evolučně-genetického hlediska se populace chová tak, jako by v ní žilo jen přibližně dvacet zvířat. Podle sčítání kusů jich má být přitom až šestkrát tolik.

V takové populaci je zvýšené riziko příbuzenského páření a následného vzniku mutací, které mají škodlivé dopady na zdraví šelem. 

Ptákem roku je polák velký, na západě Čech mizí z krajiny i kvůli špatné vodě
Populace poláka velkého se rychle ztenčuje. Z krajiny mizí i kvůli špatné vodě

„Dalším důsledkem může být omezení adaptivního potenciálu populace. Laicky řečeno, rysové se nebudou umět přizpůsobit změnám prostředí, které mohou v budoucnosti nastat nebo mohou mít sníženou schopnost odolat novým nemocem,“ vysvětlila zooložka a vedoucí genetického monitoringu rysa z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky Jarmila Krojerová.

Chorvatsko má posily ze Slovenska

Problémy s genetickou diverzitou mají i další rysí populace v Evropě, například takzvaná populace dinárská ve Slovinsku a Chorvatsku. Před časem se dostala pod kritickou hranici počtu jedinců a dokonce hrozilo její vymření. Zoologové si proto pomohli tím, že do tamní přírody vypustili nové jedince, odchycené na Slovensku a Rumunsku.

Rys ostrovid.Vědci z Akademie věd České republiky se zaměřili na zmapování genetiky populace rysůZdroj: Deník/Jaroslav Sýbek

V České republice to ale zatím vědci neplánují. I přes zjištění odborníků totiž umělý zásah zatím nutný není. „Ačkoliv naše výsledky potvrdily nízkou genetickou diverzitu populace, překvapivým zjištěním bylo, že asi čtvrtina genetické diverzity se ztratila v prvních patnácti letech po založení populace a v posledních dvaceti letech se již populačně-genetické parametry moc nemění,“ doplnila Krojerová. Aby to tak zůstalo, bude však nutné zabránit tomu, aby rysové umírali v souvislosti s aktivitami člověka.

Pro pytláky je rys trofejí

Právě ty mají na rysí populaci obrovské dopady. „Z ekologických modelů víme, že každoročně zmizí z přírody asi třicet procent jedinců, což odpovídá zhruba deseti až patnácti rysům,“ nastínila koordinátorka Rysích hlídek Josefa Volfová z Hnutí Duha.

Přirozenou smrtí nejspíš neumírají. „Jejich život končí pod koly aut nebo vlaků, což víme i díky tomu, že lidé nám úhyny hlásí. Pak jsou tu ale ještě jedinci, které sledujeme například na fotopastech a najednou jsou pryč,“ doplnila. U těch je pravděpodobné, že je ulovili pytláci.

A protože rys je pro ně trofejí, po nelegálním lovu stopy nezůstávají. „Rysa si odnesou a pokud ho nenajdete u někoho v mrazáku nebo vycpaného, chybí pro prokázání pytlačení přímé důkazy,“ míní Volfová.

Smečka čtyř vlků obecných zachycená fotopastí v hřebenové oblasti středních Krkonoš
Od Harrachova až po Žacléř. Vlci se vrací do Krkonoš, jejich počet stoupá

Populace rysa z jihu Čech je populací zavlečenou a není u nás jediná. Původní karpatská populace žije v Beskydech. Že by tyto soubory mezi sebou migrovaly a tím by se vyřešil problém s genetickou diverzitou, je zatím nepravděpodobné.

Migrování nemají v povaze 

Kromě zmíněného rizika v souvislosti s dopravou v tom rysům brání i jejich povaha. „Rysové migrování na dlouhé vzdálenosti nemají v povaze. Jsou vázáni na prostor, kde mají svá loviště, jsou na ně citliví,“ vysvětlila Volfová. To je odlišuje například od vlků, kteří naopak nemají problém migrovat na velké vzdálenosti a je to i jeden z důvodů, proč se u nás vlčím populacím daří výrazně lépe než těm rysím.

Oblastí, kde by se rysům mohlo z hlediska biotopu a dostatku potravy dařit, je v Česku ale dost. Podle Hnutí Duha takové podmínky splňují třeba Krušné Hory, Český les, Doupov nebo Třeboňsko.